Salme 74
1 En Maskil af Asaf. Hvorfor har du, Gud, stødt os bort for evigt, hvi ryger din Vrede mod Hjorden, du røgter?
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 Kom din Menighed i Hu, som du fordum vandt dig, — du udløste den til din Ejendoms Stamme — Zions Bjerg, hvor du har din Bolig.
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 Løft dine Fjed til de evige Tomter: Fjenden lagde alt i Helligdommen øde.
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 Dine Fjender brøled i dit Samlingshus, satte deres Tegn som Tegn deri.
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 Det saa ud, som naar man løfter Økser i Skovens Tykning.
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 Og alt det udskaarne Træværk der! De hugged det sønder med Økse og Hammer.
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 Paa din Helligdom satte de Ild, de skændede og nedrev dit Navns Bolig.
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 De tænkte: »Til Hobe udrydder vi dem!« De brændte alle Guds Samlingshuse i Landet.
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 Vore Tegn, dem ser vi ikke, Profeter findes ej mer; hvor længe, ved ingen af os.
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 Hvor længe, o Gud, skal vor Modstander smæde, Fjenden blive ved at haane dit Navn?
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 Hvorfor holder du din Haand tilbage og skjuler din højre i Kappens Fold?
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 Vor Konge fra fordums Tid er dog Gud, som udførte Frelsens Værk i Landet.
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 Du kløvede Havet med Vælde, knuste paa Vandet Dragernes Hoved;
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 du søndrede Hovederne paa Livjatan og gav dem som Æde til Ørkenens Dyr;
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 Kilde og Bæk lod du vælde frem, du udtørred stedseflydende Strømme;
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 din er Dagen, og din er Natten, du grundlagde Lys og Sol,
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 du fastsatte alle Grænser paa Jord, du frembragte Sommer og Vinter.
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 Kom i Hu, o HERRE, at Fjenden har haanet, et Folk af Daarer har spottet dit Navn!
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 Giv ikke Vilddyret din Turteldues Sjæl, glem ikke for evigt dine armes Liv;
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 se hen til Pagten, thi fyldte er Landets mørke Steder med Voldsfærds Boliger.
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 Lad ej den fortrykte gaa bort med Skam, lad de arme og fattige prise dit Navn!
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 Gud, gør dig rede, før din Sag, kom i Hu, hvor du stadig smædes af Daarer,
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 lad ej dine Avindsmænds Røst uænset! Ustandseligt lyder dine Fjenders Larm!
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
