Salme 73
1 En Salme af Asaf. Visselig, god er Gud mod Israel; mod dem, der er rene af Hjertet!
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2 Mine Fødder var nær ved at snuble, mine Skridt var lige ved at glide;
Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3 thi over Daarerne græmmed jeg mig, jeg saa, at det gik de gudløse vel;
Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4 thi de kender ikke til Kvaler, deres Livskraft er frisk og sund;
Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5 de kender ikke til menneskelig Nød, de plages ikke som andre.
V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6 Derfor har de Hovmod til Halssmykke, Vold er Kappen, de svøber sig i.
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7 Deres Brøde udgaar af deres Indre, Hjertets Tanker bryder igennem.
Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8 I det dybe taler de ondt, i det høje fører de Urettens Tale,
Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9 de løfter Munden mod Himlen, Tungen farer om paa Jorden.
Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10 (Derfor vender mit Folk sig hid og drikker Vand i fulde Drag.)
A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11 De siger: »Hvor skulde Gud vel vide det, skulde den Højeste kende dertil?«
Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12 Se, det er de gudløses Kaar, altid i Tryghed, voksende Velstand!
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13 Forgæves holdt jeg mit Hjerte rent og tvætted mine Hænder i Uskyld,
Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14 jeg plagedes Dagen igennem, blev revset paa ny hver Morgen!
Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15 Men jeg tænkte: »Taler jeg saa, se, da er jeg troløs imod dine Sønners Slægt.«
Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16 Saa grunded jeg paa at forstaa det, møjsommeligt var det i mine Øjne,
Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17 Til jeg kom ind i Guds Helligdomme, skønned, hvordan deres Endeligt bliver:
Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18 Du sætter dem jo paa glatte Steder, i Undergang styrter du dem.
Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19 Hvor brat de dog lægges øde, gaar under, det ender med Rædsel!
Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20 De er som en Drøm, naar man vaagner, man vaagner og regner sit Syn for intet.
Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21 Saa længe mit Hjerte var bittert og det nagede i mine Nyrer,
Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22 var jeg et Dyr og fattede intet, jeg var for dig som Kvæg.
Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23 Dog bliver jeg altid hos dig, du holder mig fast om min højre;
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24 du leder mig med dit Raad og tager mig siden bort i Herlighed.
Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25 Hvem har jeg i Himlen? Og har jeg blot dig, da attraar jeg intet paa Jorden!
Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26 Lad kun mit Kød og mit Hjerte vansmægte, Gud er mit Hjertes Klippe, min Del for evigt.
Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27 Thi de, der fjerner sig fra dig, gaar under, du udsletter hver, som er dig utro.
Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28 Men at leve Gud nær er min Lykke, min Lid har jeg sat til den Herre HERREN, at jeg kan vidne om alle dine Gerninger.
Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
