Salme 69
1 Til Sangmesteren. Til Liljerne. Af David.
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2 Frels mig Gud, thi Vandene naar mig til Sjælen,
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3 jeg er sunket i bundløst Dynd, hvor der intet Fodfæste er, kommet i Vandenes Dyb, og Strømmen gaar over mig;
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4 træt har jeg skreget mig, Struben brænder, mit Øje er mat af at bie paa min Gud;
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5 flere end mit Hoveds Haar er de, der hader mig uden Grund, mange er de, som vil mig til Livs, uden Skel er mig fjendske; hvad jeg ikke har ranet, skal jeg dog erstatte!
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6 Gud, du kender min Daarskab, min Skyld er ej skjult for dig.
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7 Lad mig ej bringe Skam over dem, som bier paa dig, o Herre, Hærskarers HERRE, lad mig ej bringe Skændsel over dem, der søger dig, Israels Gud!
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8 Thi for din Skyld bærer jeg Spot, mit Aasyn dækkes af Skændsel;
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9 fremmed er jeg for mine Brødre, en Udlænding for min Moders Sønner.
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10 Thi Nidkærhed for dit Hus har fortæret mig, Spotten mod dig er faldet paa mig;
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11 jeg spæged min Sjæl med Faste, og det blev mig til Spot;
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12 i Sæk har jeg klædt mig, jeg blev dem et Mundheld.
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13 De, der sidder i Porten, taler om mig, ved Drikkelagene synger de om mig.
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14 Men jeg beder, HERRE, til dig i Naadens Tid, o Gud, i din store Miskundhed svare du mig!
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15 Frels mig med din trofaste Hjælp fra Dyndet, at jeg ikke skal synke; red mig fra dem, der hader mig, fra Vandenes Dyb,
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16 lad Strømmen ikke gaa over mig; lad Dybet ikke sluge mig eller Brønden lukke sig over mig.
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17 Svar mig, HERRE, thi god er din Naade, vend dig til mig efter din store Barmhjertighed;
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18 dit Aasyn skjule du ej for din Tjener, thi jeg er i Vaade, skynd dig og svar mig;
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19 kom til min Sjæl og løs den, fri mig for mine Fjenders Skyld!
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20 Du ved, hvorledes jeg smædes og bærer Skam og Skændsel; du har Rede paa alle mine Fjender.
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21 Spot har ulægeligt knust mit Hjerte; jeg bied forgæves paa Medynk, paa Trøstere uden at finde;
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22 de gav mig Malurt at spise og slukked min Tørst med Eddike.
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23 Lad Bordet foran dem blive en Snare, deres Takofre blive en Fælde;
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24 lad Øjnene slukkes, saa Synet svigter, lad Lænderne altid vakle!
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25 Din Vrede udøse du over dem, din glødende Harme naa dem;
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26 deres Teltlejr blive et Øde, og ingen bo i deres Telte!
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27 Thi de forfølger den, du slog, og øger Smerten for dem, du saared.
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28 Tilregn dem hver eneste Brøde, lad dem ikke faa Del i din Retfærd;
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29 lad dem slettes af Livets Bog, ej optegnes blandt de retfærdige!
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30 Men mig, som er arm og lidende, bjærge din Frelse, o Gud!
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31 Jeg vil prise Guds Navn med Sang og ophøje ham med Tak;
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32 det er mer for HERREN end Okser, end Tyre med Horn og Klove!
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33 Naar de ydmyge ser det, glæder de sig; I, som søger Gud, eders Hjerte oplives!
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34 Thi HERREN laaner de fattige Øre, han agter ej fangne Venner ringe.
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35 Himmel og Jord skal prise ham, Havet og alt, hvad der rører sig der;
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36 thi Gud vil frelse Zion og opbygge Judas Byer; der skal de bo og tage det i Eje; hans Tjeneres Afkom skal arve det, de, der elsker hans Navn, skal bo deri.
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
