Salme 66
1 Til Sangmesteren. En Sang. En Salme. Bryd ud i Jubel for Gud, al Jorden,
Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.
2 lovsyng hans Navns Ære, syng ham en herlig Lovsang,
Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.
3 sig til Gud: »Hvor forfærdelige er dine Gerninger! For din vældige Styrkes Skyld logrer Fjenderne for dig,
Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.
4 al Jorden tilbeder dig, de lovsynger dig, lovsynger dit Navn.« (Sela)
Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. (Sélah)
5 Kom hid og se, hvad Gud har gjort, i sit Virke en Rædsel for Menneskenes Børn.
Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.
6 Han forvandlede Hav til Land, de vandred til Fods over Strømmen; lad os fryde os højlig i ham.
Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.
7 Han hersker med Vælde for evigt, paa Folkene vogter hans Øjne, ej kan genstridige gøre sig store. (Sela)
Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. (Sélah)
8 I Folkeslag, lov vor Gud, lad lyde hans Lovsangs Toner,
Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.
9 han, som har holdt vor Sjæl i Live og ej lod vor Fod glide ud!
Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.
10 Thi du ransaged os, o Gud, rensede os, som man renser Sølv;
Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.
11 i Fængsel bragte du os, lagde Tynge paa vore Lænder,
Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,
12 lod Mennesker skride hen over vort Hoved, vi kom gennem Ild og Vand; men du førte os ud og bragte os Lindring!
Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.
13 Med Brændofre vil jeg gaa ind i dit Hus og indfri dig mine Løfter,
A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,
14 dem, mine Læber fremførte, min Mund udtalte i Nøden.
Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.
15 Jeg bringer dig Ofre af Fedekvæg sammen med Vædres Offerduft, jeg ofrer Okser tillige med Bukke. (Sela)
Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. (Sélah)
16 Kom og hør og lad mig fortælle jer alle, som frygter Gud, hvad han har gjort for min Sjæl!
Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.
17 Jeg raabte til ham med min Mund og priste ham med min Tunge.
Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.
18 Havde jeg tænkt paa ondt i mit Hjerte, da havde Herren ej hørt;
Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.
19 visselig, Gud har hørt, han lytted til min bedende Røst.
Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.
20 Lovet være Gud, som ikke har afvist min Bøn eller taget sin Miskundhed fra mig!
Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.
