Salme 49
1 Til Sangmesteren. Af Koras Sønner. En Salme. Hør det, alle Folkeslag, lyt til, al Verdens Folk,
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 baade høj og lav, baade rig og fattig!
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 Min Mund skal tale Visdom, mit Hjerte udgransker Indsigt;
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4 jeg bøjer mit Øre til Tankesprog, raader min Gaade til Strengeleg.
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5 Hvorfor skulle jeg frygte i de onde Dage, naar mine lumske Fjender omringer mig med Brøde,
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6 de, som stoler paa deres Gods og bryster sig af deres store Rigdom?
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 Visselig, ingen kan købe sin Sjæl fri og give Gud en Løsesum
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8 — Prisen for hans Sjæl blev for høj, for evigt maatte han opgive det — saa han kunde blive i Live
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9 og aldrig faa Graven at se;
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 nej, han skal se den; Vismænd dør, baade Daare og Taabe gaar bort. Deres Gods maa de afstaa til andre,
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 deres Grav er deres Hjem for evigt, deres Bolig Slægt efter Slægt, om Godser end fik deres Navn.
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 Trods Herlighed bliver Mennesket ikke, han er som Dyrene, der forgaar.
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13 Saa gaar det dem, der tror sig trygge, saa ender det for dem, deres Tale behager. (Sela)
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
14 I Dødsriget drives de ned som Faar, deres Hyrde skal Døden være; de oprigtige træder paa dem ved Gry, deres Skikkelse gaar Opløsning i Møde, Dødsriget er deres Bolig. (Sheol h7585)
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)
16 Frygt ej, naar en Mand bliver rig, naar hans Huses Herlighed øges;
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 thi intet tager han med i Døden, hans Herlighed følger ham ikke.
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 Priser han end i Live sig selv: »De lover dig for din Lykke!« —
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19 han vandrer til sine Fædres Slægt, der aldrig faar Lyset at skue.
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20 Den, som lever i Herlighed, men uden Forstand, han er som Dyrene, der forgaar.
Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
