Salme 38
1 En Salme af David. Lehazkir.
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 HERRE, revs mig ej i din Vrede, tugt mig ej i din Harme!
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 Thi dine Pile sidder i mig, din Haand har lagt sig paa mig.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 Intet er karskt paa min Krop for din Vredes Skyld, intet uskadt i mine Ledemod for mine Synders Skyld;
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 thi over mit Hoved skyller min Brøde som en tyngende Byrde, for tung for mig.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 Mine Saar baade stinker og raadner, for min Daarskabs Skyld gaar jeg bøjet;
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 jeg er saare nedtrykt, sorgfuld vandrer jeg Dagen lang.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 Thi Lænderne er fulde af Brand, intet er karskt paa min Krop,
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 jeg er lammet og fuldkommen knust, jeg skriger i Hjertets Vaande.
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 HERRE, du kender al min Attraa, mit Suk er ej skjult for dig;
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 mit Hjerte banker, min Kraft har svigtet, selv mit Øje har mistet sin Glans.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 For min Plages Skyld flyr mig Ven og Frænde, mine Nærmeste holder sig fjernt;
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 de, der vil mig til Livs, sætter Snarer, og de, der vil mig ondt, lægger Raad om Fordærv, de tænker Dagen igennem paa Svig.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 Men jeg er som en døv, der intet hører, som en stum, der ej aabner sin Mund,
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 som en Mand, der ikke kan høre, i hvis Mund der ikke er Svar.
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 Thi til dig staar mit Haab, o HERRE, du vil bønhøre, Herre min Gud,
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 naar jeg siger: »Lad dem ikke glæde sig over mig, hovmode sig over min vaklende Fod!«
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 Thi jeg staar allerede for Fald, mine Smerter minder mig stadig;
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 thi jeg maa bekende min Skyld, maa sørge over min Synd.
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 Mange er de, der med Urette er mine Fjender, talrige de, der hader mig uden Grund,
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 som lønner mig godt med ondt, som staar mig imod, fordi jeg søger det gode.
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 HERRE, forlad mig ikke, min Gud, hold dig ikke borte fra mig, il mig til Hjælp, o Herre, min Frelse!
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
