Salme 22

1 Til Sangmesteren. Efter »Morgenrødens Hind«. En Salme af David.

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

2 Min Gud, min Gud, hvorfor har du forladt mig? Mit Skrig til Trods er Frelsen mig fjern.

Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

3 Min Gud, jeg raaber om Dagen, du svarer ikke, om Natten, men finder ej Hvile.

Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

4 Og dog er du den hellige, som troner paa Israels Lovsange.

V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

5 Paa dig forlod vore Fædre sig, forlod sig, og du friede dem;

K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

6 de raabte til dig og frelstes, forlod sig paa dig og blev ikke til Skamme.

Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

7 Men jeg er en Orm og ikke en Mand, til Spot for Mennesker, Folk til Spe;

Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

8 alle, der ser mig, haaner mig, vrænger Mund og ryster paa Hovedet:

Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

9 »Han har væltet sin Sag paa HERREN; han fri ham og frelse ham, han har jo Velbehag i ham.«

Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

10 Ja, du drog mig af Moders Liv, lod mig hvile trygt ved min Moders Bryst;

Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

11 paa dig blev jeg kastet fra Moders Skød, fra Moders Liv var du min Gud.

Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

12 Vær mig ikke fjern, thi Trængslen er nær, og ingen er der, som hjælper!

Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

13 Stærke Tyre staar omkring mig, Basans vældige omringer mig,

Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

14 spiler Gabet op imod mig som rovgridske, brølende Løver.

Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

15 Jeg er som Vand, der er udgydt, alle mine Knogler skilles, mit Hjerte er blevet som Voks, det smelter i Livet paa mig;

Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

16 min Gane er tør som et Potteskaar, til Gummerne klæber min Tunge, du lægger mig ned i Dødens Støv.

Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

17 Thi Hunde staar omkring mig, onde i Flok omringer mig, de har gennemboret mine Hænder og Fødder,

Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

18 jeg kan tælle alle mine Ben; med Skadefryd ser de paa mig.

Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

19 Mine Klæder deler de mellem sig, om Kjortelen kaster de Lod.

Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

20 Men du, o HERRE, vær ikke fjern, min Redning, il mig til Hjælp!

Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

21 Udfri min Sjæl fra Sværdet, min eneste af Hundes Vold!

Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

22 Frels mig fra Løvens Gab, fra Vildoksens Horn! Du har bønhørt mig.

I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

23 Dit Navn vil jeg kundgøre for mine Brødre, prise dig midt i Forsamlingen:

Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

24 »I, som frygter HERREN, pris ham, ær ham; al Jakobs Æt, bæv for ham, al Israels Æt!

Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

25 Thi han foragtede ikke, forsmaaede ikke den armes Raab, skjulte ikke sit Aasyn for ham, men hørte, da han raabte til ham!«

O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

26 Jeg vil synge din Pris i en stor Forsamling, indfri mine Løfter iblandt de fromme;

Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

27 de ydmyge skal spise og mættes; hvo HERREN søger, skal prise ham; deres Hjerte leve for evigt!

Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

28 Den vide Jord skal mærke sig det og omvende sig til HERREN, og alle Folkenes Slægter skal tilbede for hans Aasyn;

Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

29 thi HERRENS er Riget, han er Folkenes Hersker.

Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

30 De skal tilbede ham alene, alle Jordens mægtige; de skal bøje sig for hans Aasyn, alle, der nedsteg i Støvet og ikke holdt deres Sjæl i Live.

Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

31 Ham skal Efterkommerne tjene; om HERREN skal tales til Slægten, der kommer; de skal forkynde et Folk, der fødes, hans Retfærd. Thi han greb ind.

Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.