Salme 18
1 Til Sangmesteren. Af HERRENS Tjener David, som sang HERREN denne Sang, dengang HERREN havde frelst ham af alle hans Fjenders og af Sauls Haand.
Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
2 Han sang: HERRE, jeg har dig hjerteligt kær, min Styrke!
Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
3 HERRE, min Klippe, min Borg, min Befrier, min Gud, mit Bjerg, hvortil jeg tyr, mit Skjold, mit Frelseshorn, mit Værn!
Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
4 Jeg paakalder HERREN, den Højlovede, og frelses fra mine Fjender.
Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. (Sheol h7585)
6 Dødsrigets Reb omspændte mig, Dødens Snarer faldt over mig;
V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
7 i min Vaande paakaldte jeg HERREN og raabte til min Gud. Han hørte min Røst fra sin Helligdom, mit Raab fandt ind til hans Ører!
Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
8 Da rystede Jorden og skjalv, Bjergenes Grundvolde bæved og rysted, thi hans Vrede blussede op.
Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
9 Røg for ud af hans Næse, fortærende Ild af hans Mund, Gløder gnistrede fra ham.
Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
10 Han sænkede Himlen, steg ned med Skymulm under sine Fødder;
A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
11 baaret af Keruber fløj han, svæved paa Vindens Vinger;
Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
12 han omgav sig med Mulm som en Bolig, mørke Vandmasser, vandfyldte Skyer.
Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
13 Fra Glansen foran ham for der Hagl og Ildgløder gennem hans Skyer.
I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
14 HERREN tordned fra Himlen, den Højeste lod høre sin Røst, Hagl og Ildgløder.
Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
15 Han udslynged Pile, adsplittede dem, Lyn i Mængde og skræmmede dem.
I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
16 Vandenes Bund kom til Syne, Jordens Grundvolde blottedes ved din Trusel, HERRE, for din Vredes Pust.
Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
17 Han udrakte Haanden fra det høje og greb mig, drog mig op af de vældige Vande,
Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
18 frelste mig fra mine mægtige Fjender, fra mine Avindsmænd; de var mig for stærke.
Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
19 Paa min Ulykkes Dag faldt de over mig, men HERREN blev mig til Værn.
Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
20 Han førte mig ud i aabent Land, han frelste mig, thi han havde Behag i mig.
Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
21 HERREN gengældte mig efter min Retfærd, lønned mig efter mine Hænders Uskyld;
Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
22 thi jeg holdt mig til HERRENS Veje, svigted i Gudløshed ikke min Gud;
Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
23 hans Bud stod mig alle for Øje, hans Lov skød jeg ikke fra mig.
Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
24 Ustraffelig var jeg for ham og vogtede mig for Brøde.
Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
25 HERREN lønned mig efter min Retfærd, mine Hænders Uskyld, som stod ham for Øje!
Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
26 Du viser dig from mod den fromme, retsindig mod den retsindige,
K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
27 du viser dig ren mod den rene og vrang mod den svigefulde.
Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
28 De arme giver du Frelse, hovmodiges Øjne Skam!
Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
29 Ja, min Lampe lader du lyse, HERRE, min Gud opklarer mit Mørke.
Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
30 Thi ved din Hjælp søndrer jeg Mure, ved min Guds Hjælp springer jeg over Volde.
Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
31 Fuldkommen er Guds Vej, lutret er HERRENS Ord. Han er et Skjold for alle, der sætter deres Lid til ham.
Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
32 Ja, hvem er Gud uden HERREN, hvem er en Klippe uden vor Gud,
Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
33 den Gud, der omgjorded mig med Kraft, jævnede Vejen for mig,
Èiní nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
34 gjorde mine Fødder som Hindens og gav mig Fodfæste paa Højene,
Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
35 oplærte min Haand til Krig, saa mine Arme spændte Kobberbuen!
Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
36 Du gav mig din Frelses Skjold, din højre støttede mig, din Nedladelse gjorde mig stor;
Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
37 du skaffede Plads for mine Skridt, mine Ankler vaklede ikke.
Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
38 Jeg jog mine Fjender, indhentede dem, vendte først om, da de var gjort til intet,
Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
39 slog dem ned, saa de ej kunde rejse sig, men laa faldne under min Fod.
Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
40 Du omgjorded mig med Kraft til Kampen, mine Modstandere tvang du i Knæ for mig;
Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
41 du slog mine Fjender paa Flugt, mine Avindsmænd rydded jeg af Vejen.
Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
42 De raabte, men ingen hjalp, til HERREN, han svared dem ikke.
I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
43 Jeg knuste dem som Støv for Vinden, fejed dem bort som Gadeskarn.
Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
44 Du friede mig af Folkekampe, du satte mig til Folkeslags Høvding; nu tjener mig ukendte Folk;
Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
45 hører de om mig, lyder de mig, Udlandets Sønner kryber for mig;
Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
46 Udlandets Sønner vansmægter, slæber sig frem af deres Skjul.
Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
47 HERREN lever, højlovet min Klippe, ophøjet være min Frelses Gud,
Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
48 den Gud, som giver mig Hævn, tvinger Folkeslag under min Fod
Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
49 og frier mig fra mine vrede Fjender! Du ophøjer mig over mine Modstandere, fra Voldsmænd frelser du mig.
A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,
50 HERRE, derfor priser jeg dig blandt Folkene og lovsynger dit Navn, du, som kraftig hjælper din Konge og viser din Salvede Miskundhed, David og hans Æt evindelig.
Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
