Salme 144

1 Af David. Lovet være HERREN, min Klippe, som oplærer mine hænder til Strid, mine Fingre til Krig,

Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

2 min Miskundhed og min Fæstning, min Klippeborg, min Frelser, mit Skjold og den, jeg lider paa, som underlægger mig Folkeslag!

Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

3 HERRE, hvad er et Menneske, at du kendes ved det, et Menneskebarn, at du agter paa ham?

Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

4 Mennesket er som et Aandepust, dets Dage som svindende Skygge.

Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

5 HERRE, sænk din Himmel, stig ned og rør ved Bjergene, saa at de ryger;

Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

6 slyng Lynene ud og adsplit Fjenderne, send dine Pile og indjag dem Rædsel;

Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

7 udræk din Haand fra det høje, fri og frels mig fra store Vande,

Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

8 fra fremmedes Haand, de, hvis Mund taler Løgn, hvis højre er Løgnehaand.

Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

9 Gud, jeg vil synge dig en ny Sang, lege for dig paa tistrenget Harpe,

Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

10 du, som giver Konger Sejr og udfrier David, din Tjener.

Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

11 Fri mig fra det onde Sværd, frels mig fra fremmedes Haand, de, hvis Mund taler Løgn, hvis højre er Løgnehaand.

Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

12 I Ungdommen er vore Sønner som højvoksne Planter, vore Døtre er som Søjler, udhugget i Tempelstil;

Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

13 vore Forraadskamre er fulde, de yder Forraad paa Forraad, vore Hjorde føder Tusinder, Titusinder paa vore Marker,

Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

14 fede er vore Okser; intet Murbrud, ingen Udvandring, ingen Skrigen paa Torvene.

Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

15 Saligt det Folk, der er saaledes stedt, saligt det Folk, hvis Gud er HERREN!

Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.