Salme 12

1 Til Sangmesteren. Efter den ottende. En Salme af David.

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

2 HERRE, hjælp, thi de fromme er borte, svundet er Troskab blandt Menneskens Børn;

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

3 de taler Løgn, den ene til den anden, med svigefulde Læber og tvedelt Hjerte.

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

4 Hver svigefuld Læbe udrydde HERREN, den Tunge, der taler store Ord,

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

5 dem, som siger: »Vor Tunge gør os stærke, vore Læber er med os, hvo er vor Herre?«

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

6 »For armes Nød og fattiges Suk vil jeg nu staa op«, siger HERREN, »jeg frelser den, som man blæser ad.«

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

7 HERRENS Ord er rene Ord, det pure, syvfold lutrede Sølv.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

8 HERRE, du vogter os, værner os evigt mod denne Slægt. De gudløse færdes frit overalt, naar Skarn ophøjes blandt Menneskens Børn.

Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.