Salme 107
1 Halleluja! Lov HERREN, thi han er god, thi hans Miskundhed varer evindelig!
Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Saa skal HERRENS genløste sige, de, han løste af Fjendens Haand
Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3 og samlede ind fra Landene, fra Øst og Vest, fra Nord og fra Havet.
A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4 I den øde Ørk for de vild, fandt ikke Vej til beboet By,
Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5 de led baade Sult og Tørst, deres Sjæl var ved at vansmægte;
Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6 men de raabte til HERREN i Nøden, han frelste dem af deres Trængsler
Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7 og førte dem ad rette Vej, saa de kom til beboet By.
A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8 Lad dem takke HERREN for hans Miskundhed, for hans Underværker mod Menneskens Børn.
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9 Thi han mætted den vansmægtende Sjæl og fyldte den sultne med godt.
Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10 De sad i Mulm og Mørke, bundne i Pine og Jern,
Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11 fordi de havde staaet Guds Ord imod og ringeagtet den Højestes Raad.
Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12 Deres Hjerte var knuget af Kummer, de faldt, der var ingen, som hjalp;
Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13 men de raabte til HERREN i Nøden, han frelste dem af deres Trængsler,
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14 førte dem ud af Mørket og Mulmet og sønderrev deres Baand.
Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15 Lad dem takke HERREN for hans Miskundhed, for hans Underværker mod Menneskens Børn.
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16 Thi han sprængte Døre af Kobber og sønderslog Slaaer af Jern.
Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17 De sygnede hen for Synd og led for Brødes Skyld,
Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18 de væmmedes ved al Slags Mad, de kom Dødens Porte nær;
Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19 men de raabte til HERREN i Nøden, han frelste dem af deres Trængsler,
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20 sendte sit Ord og lægede dem og frelste deres Liv fra Graven.
Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21 Lad dem takke HERREN for hans Miskundhed, for hans Underværker mod Menneskens Børn
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22 og ofre Lovprisningsofre og med Jubel forkynde hans Gerninger.
A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23 De for ud paa Havet i Skibe, drev Handel paa vældige Vande,
Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24 blev Vidne til HERRENS Gerninger, hans Underværker i Dybet;
Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25 han bød, og et Stormvejr rejste sig, Bølgerne taarnedes op;
Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26 mod Himlen steg de, i Dybet sank de, i Ulykken svandt deres Mod;
Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27 de tumled og raved som drukne, borte var al deres Visdom;
Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28 men de raabte til HERREN i Nøden, han frelste dem af deres Trængsler,
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29 skiftede Stormen til Stille, saa Havets Bølger tav;
Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30 og glade blev de, fordi det stilned; han førte dem til Havnen, de søgte.
I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31 Lad dem takke HERREN for hans Miskundhed, for hans Underværker mod Menneskens Børn,
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32 ophøje ham i Folkets Forsamling og prise ham i de Ældstes Kreds!
Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33 Floder gør han til Ørken og Kilder til øde Land,
Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34 til Saltsteppe frugtbart Land for Ondskabens Skyld hos dem, som bor der.
Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35 Ørken gør han til Vanddrag, det tørre Land til Kilder;
Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36 der lader han sultne bo, saa de grunder en By at bo i,
I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37 tilsaar Marker og planter Vin og høster Afgrødens Frugt.
Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38 Han velsigner dem, de bliver mange, han lader det ikke skorte paa Kvæg.
Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39 De bliver faa og segner under Modgangs og Kummers Tryk,
A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40 han udøser Haan over Fyrster og lader dem rave i vejløst Øde.
Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41 Men han løfter den fattige op af hans Nød og gør deres Slægter som Hjorde;
Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42 de oprigtige ser det og glædes, men al Ondskab lukker sin Mund.
Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43 Hvo som er viis, han mærke sig det og lægge sig HERRENS Naade paa Sinde!
Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
