Ordsprogene 6
1 Min Søn: har du borget for din næste og givet en anden Haandslag,
Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2 er du fanget ved dine Læber og bundet ved Mundens Ord,
Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3 gør saa dette, min Søn, og red dig, nu du er kommet i Næstens Haand: Gaa hen uden Tøven, træng ind paa din Næste;
Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4 und ikke dine Øjne Søvn, ej heller dine Øjenlaag Hvile,
Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5 red dig som en Gazel af Snaren, som en Fugl af Fuglefængerens Haand.
Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6 Gaa hen til Myren, du lade, se dens Færd og bliv viis.
Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7 Skønt uden Fyrste, Foged og Styrer,
Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8 sørger den dog om Somren for Æde og sanker sin Føde i Høst.
Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9 Hvor længe vil du ligge, du lade, naar staar du op af din Søvn?
Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10 Lidt Søvn endnu, lidt Blund, lidt Hvile med samlagte Hænder:
Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11 som en Stimand kommer da Fattigdom over dig, Trang som en skjoldvæbnet Mand.
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12 En Nidding, en ussel Mand er den, som vandrer med Falskhed i Munden,
Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13 som blinker med Øjet, skraber med Foden og giver Tegn med Fingrene,
Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14 som smeder Rænker i Hjertet og altid kun ypper Kiv;
Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15 derfor kommer hans Undergang brat, han knuses paa Stedet, kan ikke læges.
A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16 Seks Ting hader HERREN, syv er hans Sjæl en Gru:
Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17 Stolte Øjne, Løgnetunge, Hænder, der udgyder uskyldigt Blod,
Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18 et Hjerte, der udtænker onde Raad, Fødder, der haster og iler til ondt,
Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19 falsk Vidne, der farer med Løgn, og den, som sætter Splid mellem Brødre.
Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20 Min Søn, tag Vare paa din Faders Bud, opgiv ikke din Moders Belæring,
Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21 bind dem altid paa dit Hjerte, knyt dem fast om din Hals;
Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22 paa din Vandring lede den dig, paa dit Leje vogte den dig, den tale dig til, naar du vaagner;
Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23 thi Budet er en Lygte, Læren Lys, og Tugtens Revselse Livets Vej
(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24 for at vogte dig for Andenmands Hustru, for fremmed Kvindes sleske Tunge!
Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25 Attraa ej i dit Hjerte hendes Skønhed, hendes Blik besnære dig ej!
Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26 Thi en Skøge faar man blot for et Brød, men Andenmands Hustru fanger dyrebar Sjæl.
Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27 Kan nogen bære Ild i sin Brystfold, uden at Klæderne brænder?
Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28 Kan man vandre paa glødende Kul, uden at Fødderne svides?
Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29 Saa er det at gaa ind til sin Næstes Hustru; ingen, der rører hende, slipper for Straf.
Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30 Ringeagter man ikke Tyven, naar han stjæler for at stille sin Sult?
Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31 Om han gribes, maa han syvfold bøde og afgive alt sit Huses Gods.
Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32 Afsindig er den, der boler med hende, kun en Selvmorder handler saa;
Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33 han opnaar Hug og Skændsel, og aldrig udslettes hans Skam.
Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34 Thi Skinsyge vækker Mandens Vrede, han skaaner ikke paa Hævnens Dag;
Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35 ingen Bøde tager han god; store Tilbud rører ham ikke.
Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
