Ordsprogene 4
1 Hør, I Sønner, paa en Faders Tugt, lyt til for at vinde Forstand;
Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2 thi gavnlig Viden giver jeg jer, slip ej hvad jeg har lært jer.
Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
3 Da jeg var min Faders Dreng, min Moders Kælebarn og eneste,
Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
4 lærte han mig og sagde: Lad dit Hjerte gribe om mine Ord, vogt mine Bud, saa skal du leve;
On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
5 køb Visdom, køb Forstand, du glemme det ikke, vend dig ej bort fra min Munds Ord;
Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
6 slip den ikke, saa vil den vogte dig, elsk den, saa vil den værne dig!
Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
7 Køb Visdom for det bedste, du ejer, køb Forstand for alt, hvad du har;
Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8 hold den højt, saa bringer den dig højt til Vejrs, den bringer dig Ære, naar du favner den;
Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9 den sætter en yndig Krans paa dit Hoved; den rækker dig en dejlig Krone.
Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10 Hør, min Søn, tag imod mine Ord, saa bliver dine Leveaar mange.
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11 Jeg viser dig Visdommens Vej, leder dig ad Rettens Spor;
Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12 naar du gaar, skal din Gang ej hæmmes, og løber du, snubler du ikke;
Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13 hold fast ved Tugt, lad den ikke fare, tag Vare paa den, thi den er dit Liv.
Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14 Kom ikke paa gudløses Sti, skrid ej frem ad de ondes Vej.
Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15 sky den og følg den ikke, vig fra den, gaa udenom;
Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16 thi de sover ikke, naar de ikke har syndet, og Søvnen flyr dem, naar de ej har bragt Fald.
Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17 Thi de æder Gudløsheds Brød og drikker Urettens Vin.
Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18 men retfærdiges Sti er som straalende Lys, der vokser i Glans til højlys Dag:
Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19 Gudløses Vej er som Mørket, de skønner ej, hvad de snubler over,
Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20 Mærk dig, min Søn, mine Ord, bøj Øret til, hvad jeg siger;
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21 det slippe dig ikke af Syne, du vogte det dybt i dit Hjerte;
Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22 thi det er Liv for dem, der finder det, Helse for alt deres Kød.
Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23 Vogt dit Hjerte mer end alt andet, thi derfra udspringer Livet.
Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24 Hold dig fra Svig med din Mund, lad Læbernes Falskhed være dig fjern.
Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
25 Lad dine Øjne se lige ud, dit Blik skue lige frem;
Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
26 gaa ad det lige Spor, lad alle dine Veje sigte mod Maalet;
Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
27 bøj hverken til højre eller venstre, lad Foden vige fra ondt!
Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
