Ordsprogene 1
1 Ordsprog af Salomo, Davids Søn, Israels Konge.
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 Af dem skal man lære Visdom forstandig Tale,
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 tage mod Tugt, som gør klog, mod Retfærdighed, Ret og Retsind;
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 de skal give tankeløse Klogskab, ungdommen Kundskab og Kløgt;
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 den vise høre og øge sin Viden, den forstandige vinde sig Levekunst;
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 de skal lære at tyde Ordsprog og Billeder, de vises Ord og Gaader.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 HERRENS Frygt er Kundskabs begyndelse, Daarer ringeagter Visdom og Tugt.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Hør, min Søn, paa din Faders Tugt, opgiv ikke din Moders Belæring.
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 thi begge er en yndig Krans til dit Hoved og Kæder til din Hals.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Min Søn, sig nej, naar Syndere lokker!
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Siger de: »Kom med, lad os lure paa den fromme, lægge Baghold for sagesløs, skyldfri Mand!
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 Vi vinder os Gods og Guld, vi fylder vore Huse med Rov.
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 Gør fælles Sag med os; vi har alle fælles Pung!«
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 — min Søn, gaa da ikke med dem, hold din Fod fra deres Sti;
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 thi deres Fødder løber efter ondt, de haster for at udgyde Blod.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Thi det er unyttigt at udspænde Garnet for alle Fugles Øjne;
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 de lurer paa eget Blod, lægger Baghold for eget Liv.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Saa gaar det enhver, der attraar Rov, det tager sin Herres Liv.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Visdommen raaber paa Gaden, paa Torvene løfter den Røsten;
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 oppe paa Murene kalder den, tager til Orde i Byen ved Portindgangene:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Hvor længe vil I tankeløse elske Tankeløshed, Spotterne finde deres Glæde i Spot og Daarerne hade Kundskab?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Vend eder til min Revselse! Se, jeg lader min Aand udvælde for eder, jeg kundgør eder mine Ord:
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Fordi jeg raabte og I stod imod, jeg vinked og ingen ænsed det,
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 men I lod haant om alt mit Raad og tog ikke min Revselse til jer,
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 derfor ler jeg ved eders Ulykke, spotter, naar det, I frygter, kommer,
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 naar det, I frygter, kommer som Uvejr, naar eders Ulykke kommer som Storm, naar Trængsel og Nød kommer over jer.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Da svarer jeg ej, naar de kalder, de søger mig uden at finde,
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 fordi de hadede Kundskab og ikke valgte HERRENS Frygt;
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 mit Raad tog de ikke til sig, men lod haant om al min Revselse.
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Frugt af deres Færd skal de nyde og mættes med egne Raad;
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 thi tankeløses Egensind bliver deres Død, Taabers Sorgløshed bliver deres Undergang;
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 men den, der adlyder mig, bor trygt, sikret mod Ulykkens Rædsel.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
