Markus 11
1 Og da de nærme sig til Jerusalem, til Bethfage og Bethania ved Oliebjerget, udsender han to af sine Disciple og siger til dem:
Když se blížili k Jeruzalému a stoupali na Olivovou horu, uviděli Betfage a Betanii. Ježíš poslal dva ze svých učedníků napřed
2 „Gaar hen til den Landsby, som ligger lige for eder, og straks, naar I komme ind i den, skulle I finde et Føl bundet, paa hvilket der endnu aldrig har siddet noget Menneske; løser det og fører det hid!
a řekl jim: „Jděte do vesnice tamhle před námi. Na kraji vesnice uvidíte u plotu uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo nejel. To mi přiveďte.
3 Og dersom nogen siger til eder: Hvorfor gøre I dette? da siger: Herren har Brug for det, og han sender det straks herhen igen.‟
A kdyby se vás někdo ptal, co to děláte, odpovězte krátce: Pán ho potřebuje a brzy ho vrátí.“
4 Og de gik hen og fandt Føllet bundet ved Døren udenfor ved Gyden, og de løse det.
Učedníci šli a skutečně našli u jednoho domu přivázané oslátko.
5 Og nogle af dem, som stode der, sagde til dem: „Hvad gøre I, at I løse Føllet?‟
Když ho odvazovali, někteří z kolemjdoucích se ptali, proč to dělají.
6 Men de sagde til dem, ligesom Jesus havde sagt, og de tilstedte dem det.
Odpověděli tak, jak jim poradil Ježíš, a lidé je nechali zvíře odvést.
7 Og de føre Føllet til Jesus og lægge deres Klæder paa det, og han satte sig paa det.
Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště, Ježíš se na ně posadil a vydali se na cestu.
8 Og mange bredte deres Klæder paa Vejen, andre Kviste, som de afskare paa Markerne.
Lidé ze zástupu, který ho provázel, se začali předhánět v pozornostech; prostírali před ním své pláště, jiní lámali větve a zdobili jimi cestu.
9 Og de, som gik foran, og de, som fulgte efter, raabte: „Hosanna! velsignet være den, som kommer, i Herrens Navn!
Za ním i před ním se utvořil průvod a všichni volali: „Ať žije král! Sláva!
10 Velsignet være vor Fader Davids Rige, som kommer, Hosanna i det højeste!‟
Jde v Božím jménu! Ať žije Davidovo království! Nebe jásá s námi!“
11 Og han gik ind i Jerusalem, i Helligdommen, og da han havde beset alt, gik han, da det allerede var Aftenstid, ud til Bethania med de tolv.
Tak vstoupil Ježíš do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Všechno si tam pozorně prohlédl, a protože byl již večer, odešel se svými dvanácti na noc do Betanie.
12 Og den følgende Dag, da de gik ud fra Bethania, blev han hungrig.
Druhý den cestou z Betanie dostal Ježíš hlad.
13 Og da han saa et Figentræ langt borte, som havde Blade, gik han derhen, om han maaske kunde finde noget derpaa, og da han kom til det, fandt han intet uden Blade; thi det var ikke Figentid.
Z dálky uviděl fíkovník obalený listím a šel se podívat, zda nemá nějaké ovoce. Když pak přišel až ke stromu, zjistil, že kromě listí na něm nic neroste; první úroda byla pryč a na novou strom ještě nenasadil.
14 Og han tog til Orde og sagde til det: „Aldrig i Evighed skal nogen mere spise Frugt af dig!‟ Og hans Disciple hørte det. (aiōn g165)
Učedníci slyšeli, jak říká stromu: „Nikdo už z tebe nebude jíst ovoce!“ (aiōn g165)
15 Og de komme til Jerusalem; og han gik ind i Helligdommen og begyndte at uddrive dem, som solgte og købte i Helligdommen, og han væltede Vekselerernes Borde og Duekræmmernes Stole.
Vrátili se do Jeruzaléma a Ježíš šel do chrámu. Když na nádvoří chrámu uviděl stánky s obětními zvířaty a pulty směnárníků, zpřevracel je a obchodníky vyhnal.
16 Og han tilstedte ikke, at nogen bar nogen Ting igennem Helligdommen.
Nedovolil ani, aby si někdo tamtudy krátil cestu s vodou od studny.
17 Og han lærte og sagde til dem: „Er der ikke skrevet, at mit Hus skal kaldes et Bedehus for alle Folkeslagene? Men I have gjort det til en Røverkule.‟
„Cožpak nevíte, “horlil, „že je napsáno v Písmu: ‚Můj chrám je určen k tomu, aby se v něm všechny národy modlily?‘Vy jste však z něho udělali lupičské doupě.“
18 Og Ypperstepræsterne og de skriftkloge hørte det, og de søgte, hvorledes de kunde slaa ham ihjel; thi de frygtede for ham, eftersom hele Skaren blev slagen af Forundring over hans Lære.
Slyšeli to i velekněží a učitelé zákona a přemýšleli, jak by se Ježíše zbavili. Měli z něho strach, protože lid byl jeho učením nadšen.
19 Og da det blev Aften, gik han uden for Staden.
Večer Ježíš s učedníky opustil město.
20 Og da de om Morgenen gik forbi, saa de, at Figentræet var visnet fra Roden af.
Když šli ráno zase kolem toho fíkovníku, viděli, že je úplně suchý.
21 Og Peter kom det i Hu og siger til ham: „Rabbi! se Figentræet, som du forbandede, er visnet.‟
Petr si vzpomněl na včerejší příhodu. „Mistře, ten fíkovník, který jsi odsoudil, uschl!“
22 Og Jesus svarede og siger til dem: „Haver Tro til Gud!
„To vás překvapuje?“usmál se Ježíš. „Boží moc je daleko větší.
23 Sandelig, siger jeg eder, den, som siger til dette Bjerg: Løft dig op og kast dig i Havet, og ikke tvivler i sit Hjerte, men tror, at det sker, som han siger, ham skal det ske.
Když budete věřit Bohu – a myslím to smrtelně vážně – a řekli byste této hoře: ‚Zvedni se a padni do moře, ‘ta hora to udělá. Musíte jen věřit bez nejmenší pochybnosti.
24 Derfor siger jeg eder: Alt, hvad I bede om og begære, tror, at I have faaet det, saa skal det ske eder.
Pamatujte si: budete-li za něco prosit ve svých modlitbách s pevnou vírou, že vaše prosba bude naplněna, pak se tak určitě stane.
25 Og naar I staa og bede, da forlader, dersom I have noget imod nogen, for at ogsaa eders Fader, som er i Himlene, maa forlade eder eders Overtrædelser.
Ale když se modlíte, odpusťte nejdříve tomu, proti komu něco máte, aby i váš nebeský Otec mohl odpustit vám.
26 [Men dersom I ikke forlade, skal eders Fader, som er i Himlene, ej heller forlade eders Overtrædelser].
Jestliže ve vás zůstane hněv, ani Bůh vám nepromine vaše provinění.“
27 Og de komme atter til Jerusalem; og medens han gik omkring i Helligdommen, komme Ypperstepræsterne og de skriftkloge og de Ældste hen til ham.
Přišli zase do Jeruzaléma. Když Ježíš procházel chrámem, zastavili ho zástupci představenstva chrámu
28 Og de sagde til ham: „Af hvad Magt gør du disse Ting? eller hvem har givet dig denne Magt til at gøre disse Ting?‟
„Od koho máš pověření k takovým činům? Kdo tě k tomu zmocnil?“
29 Men Jesus sagde til dem: „Jeg vil spørge eder om een Ting, og svarer mig derpaa, saa vil jeg sige eder, af hvad Magt jeg gør disse Ting.
„Já se vás také zeptám na jednu věc, “opáčil Ježíš. „Když mi odpovíte, řeknu i já, od koho mám tu moc.
30 Johannes's Daab, var den fra Himmelen eller fra Mennesker? Svarer mig!‟
Povězte mi: Byl Jan Křtitel skutečně poslán od Boha, nebo si to vymyslel?“
31 Og de tænkte ved sig selv og sagde: „Sige vi: Fra Himmelen, da vil han sige, hvorfor troede I ham da ikke?
Dali hlavy dohromady: „Odpovíme-li, že od Boha, pak nám řekne, proč jsme mu tedy neuvěřili.
32 Men sige vi: Fra Mennesker‟ — saa frygtede de for Folket; thi alle holdt for, at Johannes virkelig var en Profet.
A před lidmi zase nemůžeme Jana prohlásit za obyčejného fanatika. Vždyť jsou všichni přesvědčeni, že to byl Boží prorok.“
33 Og de svare og sige til Jesus: „Vi vide det ikke.‟ Og Jesus siger til dem: „Saa siger jeg eder ikke heller, af hvad Magt jeg gør disse Ting.‟
A tak odpověděli Ježíšovi: „Nevíme!“„Ani já vám tedy nepovím, od koho mám pověření, “odtušil Ježíš.
