Lukas 24
1 Men paa den første Dag i Ugen meget aarle kom de til Graven og bragte de vellugtende Urter, som de havde beredt.
V neděli brzy ráno se ženy vydaly ke hrobu a nesly s sebou vonné masti a oleje.
2 Og de fandt Stenen bortvæltet fra Graven.
Kámen, který zakrýval vchod do hrobu ve skále, byl však odvalen stranou.
3 Men da de gik derind, fandt de ikke den Herres Jesu Legeme.
Ženy vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše tam nenašly.
4 Og det skete, da de vare tvivlraadige om dette, se, da stode to Mænd for dem i straalende Klædebon.
Bezradně se rozhlížely a vtom u nich stáli dva muži v oslnivě bílých oděvech.
5 Men da de bleve forfærdede og bøjede deres Ansigter imod Jorden, sagde de til dem: „Hvorfor lede I efter den levende iblandt de døde?
Ženy se jich velice lekly a sklopily oči. Oni jim řekli: „Proč hledáte živého tam, kde jsou jen mrtví?
6 Han er ikke her, men han er opstanden; kommer i Hu, hvorledes han talte til eder, medens han endnu var i Galilæa, og sagde,
Ježíš tady není, je živ! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal,
7 at Menneskesønnen burde overgives i syndige Menneskers Hænder og korsfæstes og opstaa paa den tredje Dag.”
že bude jako Syn člověka vydán do rukou zlých lidí, ukřižován, ale třetí den vstane z mrtvých.“
8 Og de kom hans Ord i Hu.
Ženy si na to skutečně vzpomněly.
9 Og de vendte tilbage fra Graven og kundgjorde alle disse Ting for de elleve og for alle de andre.
Vrátily se od hrobu a všechno vyprávěly jedenácti apoštolům a všem ostatním Ježíšovým žákům, které našly.
10 Men det var Maria Magdalene og Johanna og Maria, Jakobs Moder, og de øvrige Kvinder med dem; de sagde Apostlene disse Ting.
Svědkyně vzkříšení byly: Marie z Magdaly, Jana, Marie Jakubova a ještě další.
11 Og disse Ord kom dem for som løs Tale; og de troede dem ikke.
Učedníci jim však nevěřili a považovali jejich zprávu za výplod fantazie.
12 Men Peter stod op og løb til Graven; og da han kiggede derind, ser han Linklæderne alene liggende der, og han gik hjem i Undren over det, som var sket.
Petr se však přece jen rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl jen odložená plátna. Vrátil se a nemohl pochopit, co se stalo.
13 Og se, to af dem vandrede paa den samme Dag til en Landsby, som laa tresindstyve Stadier fra Jerusalem, dens Navn var Emmaus.
Jiní dva Ježíšovi učedníci šli toho dne do městečka Emauzy, nedaleko Jeruzaléma.
14 Og de talte med hinanden om alle disse Ting, som vare skete.
Cestou spolu hovořili o událostech posledních dnů.
15 Og det skete, medens de samtalede og spurgte hinanden indbyrdes, da kom Jesus selv nær og vandrede med dem.
Byli zabráni do rozhovoru, takže skoro ani nezpozorovali, že se k nim někdo přidal; byl to Ježíš.
16 Men deres Øjne holdtes til, saa de ikke kendte ham.
Ale oni, jako by měli mlhu před očima, nepoznali ho,
17 Men han sagde til dem: „Hvad er dette for Ord, som I skifte med hinanden paa Vejen?” Og de standsede bedrøvede.
ani když se s nimi dal do řeči: „O čem to mluvíte, že jste tak smutní?“Zastavili se
18 Men en af dem, som hed Kleofas, svarede og sagde til ham: „Er du alene fremmed i Jerusalem og ved ikke, hvad der er sket der i disse Dage?”
a jeden z nich, Kleofáš, mu řekl: „Jdeš z Jeruzaléma a nevíš, co se tam teď o svátcích stalo?“
19 Og han sagde til dem: „Hvilket?” Men de sagde til ham: „Det med Jesus af Nazareth, som var en Profet, mægtig i Gerning og Ord for Gud og alt Folket;
Ježíš chtěl, aby mu to vyprávěli, a tak pokračovali: „Cožpak jsi nic neslyšel o Ježíši z Nazaretu? O tom prorokovi, který tak mocně kázal a dělal zázraky? Bůh stál při něm a lidé ho měli v úctě.
20 og hvorledes Ypperstepræsterne og vore Raadsherrer have overgivet ham til Dødsdom og korsfæstet ham.
A toho muže velerada odsoudila k smrti a byl ukřižován!
21 Men vi haabede, at han var den, som skulde forløse Israel. Men med alt dette er det i Dag den tredje Dag, siden dette skete.
My jsme doufali, že on je ten očekávaný Mesiáš a že vysvobodí Izrael. Stalo se to předevčírem.
22 Men ogsaa nogle af vore Kvinder have forfærdet os, idet de kom aarle til Graven,
Dnes nás některé ženy překvapily zprávou: byly časně ráno u hrobu
23 og da de ikke fandt hans Legeme, kom de og sagde, at de havde ogsaa set et Syn af Engle, der sagde, at han lever.
a nenašly jeho tělo. Dokonce prý viděly anděly, kteří jim řekli, že Ježíš žije.
24 Og nogle af vore gik hen til Graven, og de fandt det saaledes, som Kvinderne havde sagt; men ham saa de ikke.”
Někteří z našich si ověřili, že hrob je prázdný, ale jeho neviděli. A tak nevíme, co si o tom všem máme myslet.“
25 Og han sagde til dem: „O I uforstandige og senhjertede til at tro paa alt det, som Profeterne have talt!
Ježíš jim na to řekl: „Proč jste tak nechápaví a proč váháte uvěřit tomu, co předpovídali už dávní proroci?
26 Burde ikke Kristus lide dette og indgaa til sin Herlighed?”
Mesiáš to musí přece všechno vytrpět, než nastolí své království.“
27 Og han begyndte fra Moses og fra alle Profeterne og udlagde dem i alle Skrifterne det, som handlede om ham.
A začal jim vykládat všechna slova, která o něm byla napsána od Mojžíše až po proroky.
28 Og de nærmede sig til Landsbyen, som de gik til; og han lod, som han vilde gaa videre.
Když došli do Emauz, cíle jejich cesty, Ježíš jako by chtěl jít dál.
29 Og de nødte ham meget og sagde: „Bliv hos os; thi det er mod Aften, og Dagen hælder.” Og han gik ind for at blive hos dem.
Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, vždyť je již pozdě a stmívá se. Kam bys šel?“Dal se tedy pozvat a vešel s nimi do domu.
30 Og det skete, da han havde sat sig med dem til Bords, tog han Brødet, velsignede og brød det og gav dem det.
Když zasedli k večeři, vzal Ježíš do rukou chléb, poděkoval Bohu, rozlomil ho a podával jim.
31 Da bleve deres Øjne aabnede, og de kendte ham; og han blev usynlig for dem.
A v tu chvíli konečně prohlédli a poznali ho. Ale v tom okamžiku jim Ježíš zmizel.
32 Og de sagde til hinanden: „Brændte ikke vort Hjerte i os, medens han talte til os paa Vejen og oplod os Skrifterne?”
Říkali si vzrušeně: „A proto nám bylo tak dobře u srdce, když s námi na cestě mluvil a vykládal nám smysl proroctví.“
33 Og de stode op i den samme Time og vendte tilbage til Jerusalem og fandt forsamlede de elleve og dem, som vare med dem, hvilke sagde:
Už nehleděli na to, že je večer a hned se vydali zpátky do Jeruzaléma. Našli jedenáct učedníků pohromadě s ostatními.
34 „Herren er virkelig opstanden og set af Simon.”
Apoštolové jim řekli: „Pán opravdu vstal z mrtvých! Ukázal se Petrovi!“
35 Og de fortalte, hvad der var sket paa Vejen, og hvorledes han blev kendt af dem, idet han brød Brødet.
A oni zase vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak poznali Ježíše podle způsobu lámání chleba.
36 Men medens de talte dette, stod han selv midt iblandt dem; og han siger til dem: „Fred være med eder!”
Ještě neskončili svoje vyprávění a tu sám Ježíš stál mezi nimi a pozdravil je: „Pokoj vám!“
37 Da forskrækkedes de og betoges af Frygt og mente, at de saa en Aand.
Velice se lekli; domnívali se, že se jim zjevil nějaký duch.
38 Og han sagde til dem: „Hvorfor ere I forfærdede? og hvorfor opstiger der Tvivl i eders Hjerter?
Avšak on je pokáral: „Co se lekáte a proč si vymýšlíte takové věci?
39 Ser mine Hænder og mine Fødder, at det er mig selv; føler paa mig og ser; thi en Aand har ikke Kød og Ben, som I se, at jeg har.”
Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to opravdu já. Můžete si na mne sáhnout, nejsem duch, ten nemá tělo z masa a kostí.“
40 Og da han havde sagt dette, viste han dem sine Hænder og sine Fødder.
Při těch slovech jim ukázal rány po hřebech na rukou i na nohou.
41 Men da de af Glæde herover endnu ikke kunde tro og undrede sig, sagde han til dem: „Have I her noget at spise?”
Jeho žáci tomu stále nemohli uvěřit, připadalo jim to příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Požádal je tedy: „Máte tu něco k jídlu?“
42 Og de gave ham et Stykke af en stegt Fisk.
Podali mu pečenou rybu a plástev medu
43 Og han tog det og spiste det for deres Øjne.
a on to s nimi snědl.
44 Men han sagde til dem: „Dette er mine Ord, som jeg talte til eder, medens jeg endnu var hos eder, at de Ting bør alle sammen opfyldes, som ere skrevne om mig i Mose Lov og Profeterne og Psalmerne.”
Pak jim řekl: „Vzpomeňte si! Když jsem býval s vámi, často jsem vám připomínal, že se musí naplnit všechno, co je o mně předpověděno u Mojžíše, Proroků a v Žalmech.“
45 Da oplod han deres Forstand til at forstaa Skrifterne.
A tak je dovedl k tomu, že konečně porozuměli slovům Bible, která o něm hovořila.
46 Og han sagde til dem: „Saaledes er der skrevet, at Kristus skulde lide og opstaa fra de døde paa den tredje Dag,
Pak pokračoval: „To všechno ukazovalo k tomu, že předpověděný Mesiáš musí mnoho vytrpět, zemřít a třetího dne vstát z mrtvých.
47 og at der i hans Navn skal prædikes Omvendelse og Syndernes Forladelse for alle Folkeslagene og begyndes fra Jerusalem.
A nyní se lidé všech národů musí dovědět, že on má právo odpouštět hříchy a moc změnit jejich život. Začne se to rozhlašovat nejprve v Jeruzalémě.
48 I ere Vidner om disse Ting.
Vy budete dosvědčovat všechno, co se událo a čeho jste byli svědky.
49 Og se, jeg sender min Faders Forjættelse over eder; men I skulle blive i Staden, indtil I blive iførte Kraft fra det høje.”
A já vám pošlu Ducha svatého, kterého vám slíbil můj Otec. Čekejte v Jeruzalémě, pokud vás Bůh nevybaví touto mocí.“
50 Men han førte dem ud til hen imod Bethania, og han opløftede sine Hænder og velsignede dem.
Pak je vedl známou cestou z Jeruzaléma do Betanie. Zastavili se a Ježíš zvedl ruce, aby učedníkům požehnal.
51 Og det skete, idet han velsignede dem, skiltes han fra dem og opløftedes til Himmelen.
Když jim žehnal, vzdaloval se vzhůru, až jim zmizel v oblacích.
52 Og efter at have tilbedet ham vendte de tilbage til Jerusalem med stor Glæde.
Uctivě se mu poklonili a pak se radostně vrátili do Jeruzaléma.
53 Og de vare stedse i Helligdommen og priste Gud.
Dobu čekání trávili v chrámu, kde chválili Boha.
