Klagesangene 5

1 HERRE, kom vor Skæbne i Hu, sku ned og se vor Skændsel!

Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

2 Vor Arvelod tilfaldt fremmede, Udlændinge fik vore Huse.

Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

3 Forældreløse, faderløse er vi, som Enker er vore Mødre.

Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

4 Vort Drikkevand maa vi købe, betale maa vi vort Brænde.

Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

5 Aaget trykker vor Nakke, vi trættes og finder ej Hvile.

Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

6 Ægypten rakte vi Haand, Assur, for at mættes med Brød.

Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

7 Vore Fædre, som synded, er borte, og vi maa bære deres Skyld.

Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

8 Over os raader Trælle, ingen frier os fra dem.

Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

9 Med Livsfare henter vi vort Brød, udsatte for Ørkenens Sværd.

S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

10 Vor Hud er sværtet som en Ovn af Hungerens svidende Lue.

Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

11 De skændede Kvinder i Zion, Jomfruer i Judas Byer.

Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

12 Fyrster greb de og hængte, tog intet Hensyn til gamle.

Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

13 Ynglinge sattes til Kværnen, under Brændeknippet segnede Drenge.

Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

14 De gamle forsvandt fra Porten, de unge fra Strengenes Leg.

Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

15 Vort Hjertes Glæde er borte, vor Dans er vendt til Sorg.

Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

16 Kronen faldt af vort Hoved, ve os, at vi har syndet!

Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

17 Vort Hjerte blev derfor sygt, derfor vort Øje mørkt:

Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

18 For Zions Bjerg, som er øde, Ræve tumler sig der.

Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

19 Du, HERRE, troner for evigt, fra Slægt til Slægt staar din Trone.

Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

20 Hvi glemmer du os bestandig og svigter os alle Dage?

Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

21 Omvend os, HERRE, til dig, saa vender vi om, giv os nye Dage, som fordum!

Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

22 Eller har du helt stødt os bort, er din Vrede mod os uden Ende?

Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?