Klagesangene 3
1 Jeg er den, der saa nød ved hans vredes ris,
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 mig har han ført og ledt i det tykkeste Mulm,
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 ja, Haanden vender han mod mig Dagen lang.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Mit Kød og min Hud har han opslidt, brudt mine Ben,
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 han mured mig inde, omgav mig med Galde og Møje,
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 lod mig bo i Mørke som de, der for længst er døde.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Han har spærret mig inde og lagt mig i tunge Lænker.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Om jeg end raaber og skriger, min Bøn er stængt ude.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Han spærred mine Veje med Kvader, gjorde Stierne krøge.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Han blev mig en lurende Bjørn, en Løve i Baghold;
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 han ledte mig vild, rev mig sønder og lagde mig øde;
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 han spændte sin Bue; lod mig være Skive for Pilen.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Han sendte sit Koggers Sønner i Nyrerne paa mig;
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 hvert Folk lo mig ud og smæded mig Dagen lang,
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 med bittert mætted han mig, gav mig Malurt at drikke.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Mine Tænder lod han bide i Flint, han traadte mig i Støvet;
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 han skilte min Sjæl fra Freden, jeg glemte Lykken
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 og sagde: »Min Livskraft, mit Haab til HERREN er ude.«
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 At mindes min Vaande og Flakken er Malurt og Galde;
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 min Sjæl, den mindes det grant, den grubler betynget.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 Det lægger jeg mig paa Sinde, derfor vil jeg haabe:
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 HERRENS Miskundhed er ikke til Ende, ikke brugt op,
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 hans Naade er ny hver Morgen, hans Trofasthed stor.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Min Del er HERREN, (siger min Sjæl, ) derfor haaber jeg paa ham.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Dem, der bier paa HERREN, er han god, den Sjæl, der ham søger;
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 det er godt at haabe i Stilhed paa HERRENS Frelse,
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 godt for en Mand, at han bærer Aag i sin Ungdom.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Han sidde ensom og tavs, naar han lægger det paa ham;
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 han trykke sin Mund mod Støvet, maaske er der Haab,
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 række Kind til den, der slaar ham, mættes med Haan.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Thi Herren bortstøder ikke for evigt,
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 har han voldt Kvide, saa ynkes han, stor er hans Naade;
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 ej af Hjertet plager og piner han Menneskens Børn.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Naar Landets Fanger til Hobe trædes under Fod,
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 naar Mandens Ret for den Højestes Aasyn bøjes,
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 naar en Mand lider Uret i sin Sag — mon Herren ej ser det?
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Hvo taler vel, saa det sker, om ej Herren byder?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Kommer ikke baade ondt og godt fra den Højestes Mund?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Over hvad skal den levende sukke? Hver over sin Synd!
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Lad os ransage, granske vore Veje og vende os til HERREN,
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 løfte Hænder og Hjerte til Gud i Himlen;
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 vi syndede og stod imod, du tilgav ikke,
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 men hylled dig i Vrede, forfulgte os, dræbte uden Skaansel,
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 hylled dig i Skyer, saa Bønnen ej naaede frem;
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 til Skarn og til Udskud har du gjort os midt iblandt Folkene.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 De opspærred Munden imod os, alle vore Fjender.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Vor Lod blev Gru og Grav og Sammenbruds Øde;
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Vandstrømme græder mit Øje, mit Folk brød sammen.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Hvileløst strømmer mit Øje, det kender ej Ro,
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 før HERREN skuer ned fra Himlen, før han ser til.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Synet af Byens Døtre piner min Sjæl.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Jeg joges som en Fugl af Fjender, hvis Had var grundløst,
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 de spærred mig inde i en Grube, de stenede mig;
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Vand strømmed over mit Hoved, jeg tænkte: »Fortabt!«
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Dit Navn paakaldte jeg, HERRE, fra Grubens Dyb;
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 du hørte min Røst: »O, gør dig ej døv for mit Skrig!«
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Nær var du, den Dag jeg kaldte, du sagde: »Frygt ikke!«
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Du førte min Sag, o HERRE, genløste mit Liv;
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 HERRE, du ser, jeg lider Uret, skaf mig min Ret!
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Al deres Hævnlyst ser du, alle deres Rænker,
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 du hører deres Smædeord, HERRE, deres Rænker imod mig,
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 mine Fjenders Tale og Tanker imod mig bestandig.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Se dem, naar de sidder eller staar, deres Nidvise er jeg.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Dem vil du gengælde, HERRE, deres Hænders Gerning,
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 gør deres Hjerte forhærdet — din Forbandelse over dem! —
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 forfølg dem i Vrede, udryd dem under din Himmel.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
