Johannes 5
1 Derefter var det Jødernes Højtid, og Jesus gik op til Jerusalem.
O dalším židovském svátku se Ježíš zase vracel do Jeruzaléma.
2 Men der er i Jerusalem ved Faareporten en Dam, som paa Hebraisk kaldes Bethesda, og den har fem Søjlegange.
Ve městě nedaleko Ovčí brány je rybník zvaný Bethesda.
3 I dem laa der en Mængde syge, blinde, lamme, visne, [som ventede paa, at Vandet skulde røres.
Podél jeho břehů leželi pod pěti podloubími nemocní, slepí a ochrnutí. Toužebně čekali na okamžik, kdy se hladina vody zčeří. Čas od času se to stávalo a lidé věřili, že kdo první vstoupí do vřídla, bude uzdraven, ať už trpí čímkoliv.
4 Thi paa visse Tider for en Engel ned i Dammen og oprørte Vandet. Den, som da, efter at Vandet var blevet oprørt, steg først ned, blev rask, hvilken Sygdom han end led af.]
5 Men der var en Mand, som havde været syg i otte og tredive Aar.
Mezi postiženými ležel muž nemocný už třicet osm let.
6 Da Jesus saa ham ligge der og vidste, at han allerede havde ligget i lang Tid, sagde han til ham: „Vil du blive rask?”
Když ho Ježíš uviděl a zjistil, že je už dlouho nemocen, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?“
7 Den syge svarede ham: „Herre! jeg har ingen, som kan bringe mig ned i Dammen, naar Vandet bliver oprørt; men naar jeg kommer, stiger en anden ned før mig.”
„Chci, Pane, ale nemohu, “odpověděl mu ubohý muž. „Sám se špatně pohybuji a nemám nikoho, kdo by mi pomohl v pravý čas do vřídla. Ať se namáhám, jak chci, pokaždé mě někdo předběhne.“
8 Jesus siger til ham: „Staa op, tag din Seng og gaa!”
Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi si své lehátko a choď.“
9 Og straks blev Manden rask, og han tog sin Seng og gik. Men det var Sabbat paa den Dag;
Muž se zvedl, sebral svoje věci a šel. Po nemoci nebylo ani památky.
10 derfor sagde Jøderne til ham, som var bleven helbredet: „Det er Sabbat; og det er dig ikke tilladt at bære Sengen.”
Protože se to stalo v sobotu, Židé napomínali uzdraveného: „Nesluší se, abys dnes něco nosil.“
11 Han svarede dem: „Den, som gjorde mig rask, han sagde til mig: Tag din Seng og gaa!”
„Vím, “odpověděl. „Ale poručil mi to člověk, který mne uzdravil.“
12 Da spurgte de ham: „Hvem er det Menneske, som sagde til dig: Tag din Seng og gaa?”
„A kdo to byl?“ptali se rozhořčeně Židé.
13 Men han, som var bleven helbredet, vidste ikke, hvem det var; thi Jesus havde unddraget sig, da der var mange Mennesker paa Stedet.
To ovšem uzdravený nevěděl, protože se mu Ježíš ztratil v davu.
14 Derefter finder Jesus ham i Helligdommen, og han sagde til ham: „Se, du er bleven rask; synd ikke mere, for at ikke noget værre skal times dig!”
Později se setkali v chrámu. Ježíš mu řekl: „Važ si toho, že jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco mnohem horšího.“
15 Manden gik bort og sagde til Jøderne, at det var Jesus, som havde gjort ham rask.
Muž běžel za Židy a oznámil jim, že ho uzdravil Ježíš.
16 Og derfor forfulgte Jøderne Jesus, fordi han havde gjort dette paa en Sabbat.
Židé začali na Ježíše dotírat, že ruší sobotní řád.
17 Men Jesus svarede dem: „Min Fader arbejder indtil nu; ogsaa jeg arbejder.”
Ježíš jim však řekl: „Můj Otec stále pracuje ve prospěch stvoření, proto ani já nemohu odpočívat.“
18 Derfor tragtede da Jøderne end mere efter at slaa ham ihjel, fordi han ikke alene brød Sabbaten, men ogsaa kaldte Gud sin egen Fader og gjorde sig selv Gud lig.
Ta slova Židé považovali za rouhání a rozhodli se, že Ježíše zabijí.
19 Saa svarede Jesus og sagde til dem: „Sandelig, sandelig, siger jeg eder, Sønnen kan slet intet gøre af sig selv, uden hvad han ser Faderen gøre; thi hvad han gør, det gør ogsaa Sønnen ligesaa.
Ježíš na jejich hrozby odpověděl: „Syn může opravdu dělat jen to, co vidí, že dělá jeho Otec. A činí to právě tak jako on. Vždyť
20 Thi Faderen elsker Sønnen og viser ham alt det, han selv gør, og han skal vise ham større Gerninger end disse, for at I skulle undre eder.
Otec miluje svého Syna a ukazuje mu všechno, co sám koná. Budete žasnout nad ještě většími skutky.
21 Thi ligesom Faderen oprejser de døde og gør levende, saaledes gør ogsaa Sønnen levende, hvem han vil.
Tak jako Otec má moc nad životem a smrtí, tak i Syn vzkřísí k životu ty, které bude chtít.
22 Thi heller ikke dømmer Faderen nogen, men har givet Sønnen hele Dommen,
Vždyť ani Otec sám nikoho nesoudí, ale všechen soud předal Synovi,
23 for at alle skulle ære Sønnen, ligesom de ære Faderen. Den, som ikke ærer Sønnen, ærer ikke Faderen, som udsendte ham.
aby si ho všichni vážili a ctili ho stejně jako Otce. Kdo si neváží Syna, nemá úctu ani k Otci, který ho poslal.
24 Sandelig, sandelig, siger jeg eder, den, som hører mit Ord og tror den, som sendte mig, har et evigt Liv og kommer ikke til Dom, men er gaaet over fra Døden til Livet. (aiōnios g166)
Ujišťuji vás, že každý, kdo přijímá moje slovo jako slovo Boha, má věčný život a unikl smrti při soudu. (aiōnios g166)
25 Sandelig, sandelig, siger jeg eder, den Time kommer, ja den er nu, da de døde skulle høre Guds Søns Røst, og de, som høre den, skulle leve.
Říkám vám podle pravdy, že začíná doba, kdy lidé uslyší hlas Božího Syna a kdo ho poslechne, bude žít,
26 Thi ligesom Faderen har Liv i sig selv, saaledes har han ogsaa givet Sønnen at have Liv i sig selv.
protože jako Otec je dárce života, tak i Syna pověřil, aby dával život.
27 Og han har givet ham Magt til at holde Dom, efterdi han er Menneskesøn.
A také jedině jemu dal právo konat soud.
28 Undrer eder ikke herover; thi den Time kommer, paa hvilken alle de, som ere i Gravene, skulle høre hans Røst,
Jednou však k údivu všech budou muset všichni poslechnout jeho hlas
29 og de skulle gaa frem, de, som have gjort det gode, til Livets Opstandelse, men de, som have gjort det onde, til Dommens Opstandelse.
a povstat ze svých hrobů: ti, kteří uvěřili Synu, vstanou k věčnému životu, ti kteří ho za vrhli, vstanou k odsouzení.
30 Jeg kan slet intet gøre af mig selv; saaledes som jeg hører, dømmer jeg, og min Dom er retfærdig; thi jeg søger ikke min Villie, men hans Villie, som sendte mig.
Já osobně nemohu udělat nic. Má vůle je totožná s vůlí Otce. Jak mi radí, tak soudím. Proto je můj soud spravedlivý.
31 Dersom jeg vidner om mig selv, er mit Vidnesbyrd ikke sandt.
Jistě by nepůsobilo věrohodně, kdybych sám dokazoval, že jsem Boží Syn.
32 Det er en anden, som vidner om mig, og jeg ved, at det Vidnesbyrd er sandt, som han vidner om mig.
Já mám někoho, kdo by pro mne svědčil.
33 I have sendt Bud til Johannes, og han har vidnet for Sandheden.
Sami jste poslali k Janu Křtiteli a on vydal pravdivé svědectví.
34 Dog, jeg henter ikke Vidnesbyrdet fra et Menneske; men dette siger jeg, for at I skulle frelses.
Nemusím však stavět na lidském svědectví, ale připomínám to pro vaši záchranu.
35 Han var det brændende og skinnende Lys, og I have til en Tid villet fryde eder ved hans Lys.
Jan Křtitel zářil jako pochodeň a vy jste se radovali z jeho světla. Ale bylo to jen na čas.
36 Men det Vidnesbyrd, som jeg har, er større end Johannes's; thi de Gerninger, som Faderen har givet mig at fuldbyrde, selve de Gerninger, som jeg gør, vidne om mig, at Faderen har udsendt mig.
Je tu ještě závažnější svědectví, a to jsou moje skutky.
37 Og Faderen, som sendte mig, han har vidnet om mig. I have aldrig hverken hørt hans Røst eller set hans Skikkelse,
Otec mi je uložil, abych je vykonal. Vydal o mně svědectví i můj Otec, který mne poslal.
38 og hans Ord have I ikke blivende i eder; thi den, som han udsendte, ham tro I ikke.
Ale vy jste jeho hlas nikdy neslyšeli a nemáte o něm ani zdá ní. Jeho slovo ve vás neutkvělo a tomu, kterého poslal, nevěříte.
39 I ransage Skrifterne, fordi I mene i dem at have evigt Liv; og det er dem, som vidne om mig. (aiōnios g166)
Zkoumáte Písmo a domníváte se, že jeho plněním získáte věčný život. Ale i ono svědčí o mně. (aiōnios g166)
40 Og I ville ikke komme til mig, for at I kunne have Liv.
Vy mne odmítáte a tak zavrhujete život.
41 Jeg tager ikke Ære af Mennesker;
Nechci, abyste mi děkovali nebo mne chválili,
42 men jeg kender eder, at I have ikke Guds Kærlighed i eder.
vždyť já vás dobře znám a poznal jsem, že nemáte pravý vztah k Bohu.
43 Jeg er kommen i min Faders Navn, og I modtage mig ikke; dersom en anden kommer i sit eget Navn, ham ville I modtage.
Přišel jsem k vám v Božím pověření a to vás dráždí. Kdybych přišel se svým vlastním programem, přijali byste mne s nadšením.
44 Hvorledes kunne I tro, I, som tage Ære af hverandre, og den Ære, som er fra den eneste Gud, søge I ikke?
Jak byste mi mohli uvěřit, když se chcete líbit lidem a ne Bohu.
45 Tænker ikke, at jeg vil anklage eder for Faderen; der er en, som anklager eder, Moses, til hvem I have sat eders Haab.
Nemyslete si, já na vás nebudu Otci žalovat. Na to stačí Mojžíšův zákon, na jehož plnění tolik spoléháte.
46 Thi dersom I troede Moses, troede I mig; thi han har skrevet om mig.
Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, protože on o mně psal.
47 Men tro I ikke hans Skrifter, hvorledes skulle I da tro mine Ord?”
Když nevěříte jemu, jak byste mohli věřit mně.“
