Job 9
1 Saa tog Job til Orde og svarede:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Jeg ved forvist, at saaledes er det, hvad Ret har en dødelig over for Gud?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 Vilde Gud gaa i Rette med ham, kan han ikke svare paa et af tusind!
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Viis af Hjerte og vældig i Kraft hvo trodsede ham og slap vel derfra?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Han flytter Bjerge saa let som intet, vælter dem om i sin Vrede,
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 ryster Jorden ud af dens Fuger, saa dens Grundstøtter bæver;
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 han taler til Solen, saa skinner den ikke, for Stjernerne sætter han Segl,
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 han udspænder Himlen ene, skrider hen over Havets Kamme,
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 han skabte Bjørnen, Orion, Syvstjernen og Sydens Kamre,
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 han øver ufattelig Vælde og Undere uden Tal!
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Gaar han forbi mig, ser jeg ham ikke, farer han hen, jeg mærker ham ikke;
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 røver han, hvem mon der hindrer ham i det? Hvo siger til ham: »Hvad gør du?«
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Gud lægger ikke Baand paa sin Vrede, Rahabs Hjælpere bøjed sig under ham;
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 hvor kan jeg da give ham Svar og rettelig føje min Tale for ham!
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Har jeg end Ret, jeg kan dog ej svare, maa bede min Dommer om Naade!
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Nævned jeg ham, han svared mig ikke, han hørte, tror jeg, ikke min Røst,
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 han, som river mig bort i Stormen, giver mig Saar paa Saar uden Grund,
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 ikke lader mig drage Aande, men lader mig mættes med beske Ting.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Gælder det Kæmpekraft, melder han sig! Gælder det Ret, hvo stævner ham da!
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Har jeg end Ret, maa min Mund dog fælde mig, er jeg end skyldfri, han gør mig dog vrang!
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Skyldfri er jeg, ser bort fra min Sjæl og agter mit Liv for intet!
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 Lige meget; jeg paastaar derfor: Skyldfri og skyldig gør han til intet!
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Naar Svøben kommer med Død i et Nu, saa spotter han skyldfries Hjertekval;
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 Jorden gav han i gudløses Haand, hylder dens Dommeres Øjne til, hvem ellers, om ikke han?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Raskere end Løberen fløj mine Dage, de svandt og saa ikke Lykke,
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 gled hen som Baade af Siv, som en Ørn, der slaar ned paa Bytte.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Dersom jeg siger: »Mit Suk vil jeg glemme, glatte mit Ansigt og være glad, «
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 maa jeg dog grue for al min Smerte, jeg ved, du kender mig ikke fri.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Jeg skal nu engang være skyldig, hvorfor da slide til ingen Nytte?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Toed jeg mig i Sne og tvætted i Lud mine Hænder,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 du dypped mig dog i Pølen, saa Klæderne væmmedes ved mig.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Thi du er ikke en Mand som jeg, saa jeg kunde svare, saa vi kunde gaa for Retten sammen;
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 vi savner en Voldgiftsmand til at lægge sin Haand paa os begge!
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Fried han mig for sin Stok, og skræmmed hans Rædsler mig ikke,
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 da talte jeg uden at frygte ham, thi min Dom om mig selv er en anden!
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
