Job 5
1 »Raab kun! Giver nogen dig Svar? Og til hvem af de Hellige vender du dig?
Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
2 Thi Daarens Harme koster ham Livet, Taabens Vrede bliver hans Død.
Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
3 Selv har jeg set en Daare rykkes op, hans Bolig raadne brat;
Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
4 hans Sønner var uden Hjælp, traadtes ned i Porten, ingen reddede dem;
Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
5 sultne aad deres Høst, de tog den, selv mellem Torne, og tørstige drak deres Mælk.
Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
6 Thi Vanheld vokser ej op af Støvet, Kvide spirer ej frem af Jorden,
Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
7 men Mennesket avler Kvide, og Gnisterne flyver til Vejrs.
Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
8 Nej, jeg vilde søge til Gud og lægge min Sag for ham,
Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
9 som øver ufattelig Vælde og Undere uden Tal,
Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
10 som giver Regn paa Jorden og nedsender Vand over Marken
Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
11 for at løfte de bøjede højt, saa de sørgende opnaar Frelse,
Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
12 han, som krydser de kloges Tanker, saa de ikke virker noget, der varer,
Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
13 som fanger de vise i deres Kløgt, saa de listiges Raad er forhastet;
Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
14 i Mørke raver de, selv om Dagen, famler ved Middag, som var det Nat.
Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
15 Men han frelser den arme fra Sværdet og fattig af stærkes Haand,
Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
16 saa der bliver Haab for den ringe og Ondskaben lukker sin Mund.
Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
17 Held den Mand, som revses at Gud; ringeagt ej den Almægtiges Tugt!
Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
18 Thi han saarer, og han forbinder, han slaar, og hans Hænder læger.
Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
19 Seks Gange redder han dig i Trængsel, syv gaar Ulykken uden om dig;
Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
20 han frier dig fra Døden i Hungersnød, i Krig fra Sværdets Vold;
V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
21 du er gemt for Tungens Svøbe, har intet at frygte, naar Voldsdaad kommer;
Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
22 du ler ad Voldsdaad og Hungersnød og frygter ej Jordens vilde Dyr;
Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
23 du har Pagt med Markens Sten, har Fred med Markens Vilddyr;
Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
24 du kender at have dit Telt i Fred, du mønstrer din Bolig, og intet fattes;
A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
25 du kender at have et talrigt Afkom, som Jordens Urter er dine Spirer;
Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
26 Graven naar du i Ungdomskraft, som Neg føres op, naar Tid er inde.
Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
27 Se, det har vi gransket, saaledes er det; det har vi hørt, saa vid ogsaa du det!
Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
