Job 36
1 Og videre sagde Elihu:
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Bi nu lidt, jeg har noget at sige dig, thi end har jeg Ord til Forsvar for Gud.
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Jeg vil hente min Viden langvejsfra og skaffe min Skaber Ret;
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 thi for vist, mine Ord er ikke Opspind, en Mand med fuldkommen Indsigt har du for dig.
V pravdě, žeť ne budou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Se, Gud forkaster det stive Sind,
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 den gudløse holder han ikke i Live; de arme lader han faa deres Ret,
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 fra retfærdige vender han ikke sit Blik, men giver dem Plads for stedse hos Konger paa Tronen i Højhed.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Og hvis de bindes i Lænker, fanges i Nødens Baand,
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 saa viser han dem deres Gerning, deres Synder, at de hovmodede sig,
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 aabner deres Øre for Tugt og byder dem vende sig bort fra det onde.
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Hvis de saa hører og bøjer sig, da ender de deres Dage i Lykke, i liflig Fryd deres Aar.
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Men hører de ikke, falder de for Sværd og opgiver Aanden i Uforstand.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Men vanhellige Hjerter forbitres; naar han binder dem, raaber de ikke om Hjælp;
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 i Ungdommen dør deres Sjæl, deres Liv faar Mandsskøgers Lod.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Den elendige frelser han ved hans Elende og aabner hans Øre ved Trængsel.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Men dig har Medgangen lokket, du var i Fred for Ulykkens Gab; ingen Trængsel indjog dig Skræk, fuldt var dit Bord af fede Retter.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Den gudløses som kom til fulde over dig, hans retfærdige Dom greb dig fat.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Lad dig ikke lokke af Vrede til Spot eller Bødens Storhed lede dig vild!
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Kan vel dit Skrig gøre Ende paa Nøden, eller det at du opbyder al din Kraft?
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Ej maa du længes efter Natten, som opskræmmer Folkeslag der, hvor de er;
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 va'r dig og vend dig ikke til Uret, saa du foretrækker ondt for at lide.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Se, ophøjet er Gud i sin Vælde, hvo er en Lærer som han?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Hvo foreskrev ham hans Vej, og hvo turde sige: »Du gjorde Uret!«
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
24 Se til at ophøje hans Værk, som Mennesker priser i Sang!
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Alle Mennesker ser det med Fryd, skønt dødelige skuer det kun fra det fjerne.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Se, Gud er ophøjet, kan ikke ransages, Tal paa hans Aar kan ikke findes.
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 Thi Draaber drager han ud af Havet, i hans Taage siver de ned som Regn,
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 og Skyerne lader den strømme og dryppe paa mange Folk.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 Hvo fatter mon Skyernes Vidder eller hans Boligs Bulder?
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Se, han breder sin Taage om sig og skjuler Havets Rødder;
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Thi dermed nærer han Folkene, giver dem Brød i Overflod;
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 han hyller sine Hænder i Lys og sender det ud imod Maalet;
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 hans Torden melder hans Komme, selv Kvæget melder hans Optræk.
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
