Job 35

1 Og Elihu tog til Orde og sagde:

Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Holder du det for Ret, og kalder du det din Ret for Gud,

Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3 at du siger: »Hvad baader det mig, hvad hjælper det mig, at jeg ikke synder?«

Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4 Jeg vil give dig Svar og tillige med dig dine Venner:

Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5 Løft dit Blik imod Himlen og se, læg Mærke til Skyerne, hvor højt de, er over dig!

Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Hvis du synder, hvad skader du ham? Er din Brøde svar, hvad gør det da ham?

Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Er du retfærdig, hvad gavner du ham, hvad mon han faar af din Haand?

Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Du Menneske, dig vedkommer din Gudløshed, dig, et Menneskebarn, din Retfærd!

Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9 Man skriger over den megen Vold, raaber om Hjælp mod de mægtiges Arm,

Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10 men siger ej: »Hvor er Gud, vor Skaber, som giver Lovsang om Natten,

Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11 lærer os mer end Jordens Dyr, gør os vise fremfor Himlens Fugle?«

On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12 Der raaber man, uden at han giver Svar, over de ondes Hovmod;

Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 til visse, Gud hører ej tomme Ord, den Almægtige ænser dem ikke,

A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14 endsige din Paastand om ikke at se ham! Vær stille for hans Aasyn og bi paa ham!

Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15 Men nu, da hans Vrede ej bringer Straf og han ikke bekymrer sig stort om Synd,

Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 saa oplader Job sin Mund med Tant, uden Indsigt taler han store Ord.

A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.