Job 33
1 Men hør nu Job, paa min Tale og lyt til alle mine Ord!
Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
2 Se, jeg har aabnet min Mund, min Tunge taler i Ganen;
Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
3 mine Ord er talt af oprigtigt Hjerte, mine Læber fører lutret Tale.
Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
4 Guds Aand har skabt mig, den Almægtiges Aande har givet mig Liv.
Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
5 Svar mig, i Fald du kan, rust dig imod mig, mød frem!
Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
6 Se, jeg er din Lige for Gud, ogsaa jeg er taget af Ler;
Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
7 Rædsel for mig skal ikke skræmme dig, min Haand skal ej ligge tyngende paa dig.
Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
8 Dog, det har du sagt i mit Paahør, jeg hørte saa lydende Ord:
Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
9 »Jeg er ren og uden Brøde, lydeløs, uden Skyld;
Èist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
10 men han søger Paaskud imod mig, regner mig for sin Fjende;
Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
11 han lægger mine Fødder i Blokken, vogter paa alle mine Veje.«
Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
12 Se, der har du Uret, det er mit Svar, thi Gud er større end Mennesket.
Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
13 Hvorfor tvistes du med ham, fordi han ej svarer paa dine Ord?
Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
14 Thi paa een Maade taler Gud, ja paa to, men man ænser det ikke:
Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
15 I Drømme, i natligt Syn, naar Dvale falder paa Mennesker, naar de slumrende hviler paa Lejet;
Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
16 da aabner han Menneskers Øre, gør dem angst med Skræmmebilleder
Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
17 for at faa Mennesket bort fra Uret og udrydde Hovmod af Manden,
Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
18 holde hans Sjæl fra Graven, hans Liv fra Vaabendød.
A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
19 Eller han revses med Smerter paa Lejet, uafbrudt staar der Kamp i hans Ben;
Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
20 Livet i ham væmmes ved Brød og hans Sjæl ved lækker Mad;
Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
21 hans Kød svinder hen, saa det ikke ses, hans Knogler, som før ikke saas, bliver blottet;
Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
22 hans Sjæl kommer Graven nær, hans Liv de dræbende Magter.
A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
23 Hvis da en Engel er paa hans Side, een blandt de tusind Talsmænd, som varsler Mennesket Tugt,
Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
24 og den viser ham Naade og siger: »Fri ham fra at synke i Graven, Løsepenge har jeg faaet!«
Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
25 da svulmer hans Legem af Friskhed, han oplever atter sin Ungdom.
I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
26 Han beder til Gud, og han er ham naadig, han skuer med Jubel hans Aasyn, fortæller Mennesker om sin Frelse.
Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
27 Han synger det ud for Folk: »Jeg synded og krænkede Retten og fik dog ej Løn som forskyldt!
Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
28 Han har friet min Sjæl fra at fare i Grav, mit Liv ser Lyset med Lyst!«
Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
29 Se, alle disse Ting gør Gud to Gange, ja tre med Mennesket
Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
30 for at redde hans Sjæl fra Graven, saa han skuer Livets Lys!
Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
31 Lyt til og hør mig, Job, ti stille, saa jeg kan tale!
Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
32 Har du noget at sige, saa svar mig, tal, thi gerne gav jeg dig Ret;
Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
33 hvis ikke, saa høre du paa mig, ti stille, at jeg kan lære dig Visdom!
Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
