Job 32
1 Da nu hine tre Mænd ikke mere svarede Job, fordi han var retfærdig i sine egne Øjne,
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 blussede Vreden op i Buziten Elihu, Barak'els Søn, af Rams Slægt. Paa Job vrededes han, fordi han gjorde sig retfærdigere end Gud,
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 og paa hans tre Venner, fordi de ikke fandt noget Svar og dog dømte Job skyldig.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Elihu havde ventet, saa længe de talte med Job, fordi de var ældre end han;
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 men da han saa, at de tre Mænd intet havde at svare, blussede hans Vrede op;
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 og Buziten Elihu, Barak'els Søn, tog til Orde og sagde: Ung af Dage er jeg, og I er gamle Mænd, derfor holdt jeg mig tilbage, angst for at meddele eder min Viden;
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 jeg tænkte: »Lad Alderen tale og Aarenes Mængde kundgøre Visdom!«
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Dog Aanden, den er i Mennesket, og den Almægtiges Aande giver dem Indsigt;
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 de gamle er ikke altid de kloge, Oldinge ved ej altid, hvad Ret er;
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 derfor siger jeg: Hør mig, lad ogsaa mig komme frem med min Viden!
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Jeg biede paa, at I skulde tale, lyttede efter forstandige Ord, at I skulde finde de rette Ord;
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 jeg agtede nøje paa eder; men ingen af eder gendrev Job og gav Svar paa hans Ord.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Sig nu ikke: »Vi stødte paa Visdom, Gud maa fælde ham, ikke et Menneske!«
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Mod mig har han ikke rettet sin Tale, og med eders Ord vil jeg ikke svare ham.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 De blev bange, svarer ej mer, for dem slap Ordene op.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Skal jeg tøve, fordi de tier og staar der uden at svare et Ord?
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 Ogsaa jeg vil svare min Del, ogsaa jeg vil frem med min Viden!
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Thi jeg er fuld af Ord, Aanden i mit Bryst trænger paa;
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 som tilbundet Vin er mit Bryst, som nyfyldte Vinsække nær ved at sprænges;
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 tale vil jeg for at faa Luft, aabne mine Læber og svare.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Forskel gør jeg ikke og smigrer ikke for nogen;
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 thi at smigre bruger jeg ikke, snart rev min Skaber mig ellers bort!
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
