Job 12
1 Saa tog Job til Orde og svarede:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Ja, sandelig, I er de rette, med eder dør Visdommen ud!
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 Ogsaa jeg har som I Forstand, staar ikke tilbage for eder, hvo kender vel ikke sligt?
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 Til Latter for Venner er den, der raabte til Gud og fik Svar, den retfærdige er til Latter.
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 I Ulykke falder de fromme, den sorgløse spotter Faren, hans Fod staar fast, mens Fristen varer.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 I Fred er Voldsmænds Telte, og trygge er de, der vækker Guds Vrede, den, der fører Gud i sin Haand.
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 Spørg dog Kvæget, det skal lære dig, Himlens Fugle, de skal oplyse dig,
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 se til Jorden, den skal lære dig lad Havets Fisk fortælle dig det!
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 Hvem blandt dem alle ved vel ikke, at HERRENS Haand har skabt det;
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 han holder alt levendes Sjæl i sin Haand, alt Menneskekødets Aand!
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 Prøver ej Øret Ord, og smager ej Ganen Maden?
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 Er Alderdom eet med Visdom, Dagenes Række med Indsigt?
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 Hos ham er der Visdom og Vælde, hos ham er der Raad og Indsigt.
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Hvad han river ned, det bygges ej op, den, han lukker inde, kommer ej ud;
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 han dæmmer for Vandet, og Tørke kommer, han slipper det løs, og det omvælter Jorden.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 Hos ham er der Kraft og Fasthed; den, der farer og fører vild, er hans Værk.
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 Raadsherrer fører han nøgne bort, og Dommere gør han til Taaber;
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 han løser, hvad Konger bandt, og binder dem Reb om Lænd;
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 Præster fører han nøgne bort og styrter ældgamle Slægter;
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 han røver de dygtige Mælet og tager de gamles Sans;
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 han udøser Haan over Fyrster og løser de stærkes Bælte;
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 han drager det skjulte frem af Mørket og bringer Mulmet for Lyset,
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 gør Folkene store og lægger dem øde, udvider Folkeslags Grænser og fører dem atter bort;
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 han tager Jordens Høvdingers Vid og lader dem rave i vejløst Øde;
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 de famler i Mørke uden Lys og raver omkring som drukne.
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
