Hebræerne 10

1 Thi da Loven kun har en Skygge af de kommende Goder og ikke Tingenes Skikkelse selv, kan den aldrig ved de samme aarlige Ofre, som de bestandig frembære, fuldkomme dem, som træde frem dermed.

Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz těch věcí, jednostejnými obětmi, kteréž po všecka léta obětují, nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.

2 Vilde man ikke ellers have ophørt at frembære dem, fordi de ofrende ikke mere havde nogen Bevidsthed om Synder, naar de een Gang vare rensede?

Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, proto že by již neměli žádného svědomí z hříchů ti, kteříž obětují, jsouce jednou očištěni?

3 Men ved Ofrene sker Aar for Aar Ihukommelse af Synder.

Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.

4 Thi det er umuligt, at Blod af Tyre og Bukke kan borttage Synder.

Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

5 Derfor siger han, idet han indtræder i Verden: „Slagtoffer og Madoffer havde du ikke Lyst til; men et Legeme beredte du mig;

Protož vcházeje na svět, dí: Oběti a daru nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.

6 Brændofre og Syndofre havde du ikke Behag i.

Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

7 Da sagde jeg: Se, jeg er kommen (i Bogrullen er der skrevet om mig) for at gøre, Gud! din Villie.‟

Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně, ) abych činil, ó Bože, vůli tvou.

8 Medens han først siger: „Slagtofre og Madofre og Brændofre og Syndofre havde du ikke Lyst til og ej heller Behag i‟ (og disse frembæres dog efter Loven),

Pověděv napřed: Že oběti a daru, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podlé zákona obětují, ) nechtěl jsi, aniž jsi oblíbil,

9 saa har han derefter sagt: „Se, jeg er kommen for at gøre din Villie.‟ Han ophæver det første for at fastsætte det andet.

Tehdy řekl: Aj, jduť, abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.

10 Og ved denne Villie ere vi helligede ved Ofringen af Jesu Kristi Legeme een Gang for alle.

V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

11 Og hver Præst staar daglig og tjener og ofrer mange Gange de samme Ofre, som dog aldrig kunne borttage Synder.

A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.

12 Men denne har efter at have ofret eet Offer for Synderne sat sig for bestandig ved Guds højre Haand,

Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

13 idet han forøvrigt venter paa, at hans Fjender skulle lægges som en Skammel for hans Fødder.

Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.

14 Thi med et eneste Offer har han for bestandig fuldkommet dem, som helliges.

Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.

15 Men ogsaa den Helligaand giver os Vidnesbyrd; thi efter at have sagt:

Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prvé pověděv:

16 „Dette er den Pagt, som jeg vil oprette med dem efter de Dage, ‟ siger Herren: „Jeg vil give mine Love i deres Hjerter, og jeg vil indskrive dem i deres Sind,

Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

17 og deres Synder og deres Overtrædelser vil jeg ikke mere ihukomme.‟

A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

18 Men hvor der er Forladelse for disse, er der ikke mere Offer for Synd.

Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť více oběti za hřích.

19 Efterdi vi da, Brødre! have Frimodighed til den Indgang i Helligdommen ved Jesu Blod,

Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjití do svatyně skrze krev Ježíšovu,

20 som han indviede os som en ny og levende Vej igennem Forhænget, det er hans Kød,

(Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své, )

21 og efterdi vi have en stor Præst over Guds Hus:

A kněze velikého nad domem Božím,

22 Saa lader os træde frem med et sandt Hjerte, i Troens fulde Forvisning, med Hjerterne ved Bestænkelsen rensede fra en ond Samvittighed, og Legemet tvættet med rent Vand;

Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,

23 lader os fastholde Haabets Bekendelse urokket; thi trofast er han, som gav Forjættelsen;

A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)

24 og lader os give Agt paa hverandre, saa vi opflamme hverandre til Kærlighed og gode Gerninger

A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,

25 og ikke forlade vor egen Forsamling, som nogle have for Skik, men formane hverandre, og det saa meget mere, som I se, at Dagen nærmer sig.

Neopouštějíce společného shromáždění svého, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

26 Thi synde vi med Villie, efter at have modtaget Sandhedens Erkendelse, er der intet Offer mere tilbage for Synder,

Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy,

27 men en frygtelig Forventelse af Dom og en brændende Nidkærhed, som skal fortære de genstridige.

Ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.

28 Naar en har brudt med Mose Lov, dør han uden Barmhjertighed paa to eller tre Vidners Udsagn;

Kdož by koli pohrdal zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.

29 hvor meget værre Straf mene I da, at den skal agtes værd, som træder Guds Søn under Fod og agter Pagtens Blod, hvormed han blev helliget, for urent og forhaaner Naadens Aand?

Což se vám zdá, čím přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával, a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a Duchu milosti potupu učinil?

30 Thi vi kende den, som har sagt: „Mig hører Hævnen til, jeg vil betale, siger Herren; ‟ og fremdeles: „Herren skal dømme sit Folk.‟

Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.

31 Det er frygteligt at falde i den levende Guds Hænder.

Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.

32 Men kommer de forrige Dage i Hu, i hvilke I, efter at I vare blevne oplyste, udholdt megen Kamp i Lidelser,

Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše, mnohý boj utrpení snášeli jste,

33 idet I dels selv ved Forhaanelser og Trængsler bleve et Skuespil, dels gjorde fælles Sag med dem, som fristede saadanne Kaar.

Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.

34 Thi baade havde I Medlidenhed med de fangne, og I fandt eder med Glæde i, at man røvede, hvad I ejede, vidende, at I selv have en bedre og blivende Ejendom.

Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radostí jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.

35 Kaster altsaa ikke eders Frimodighed bort, hvilken jo har stor Belønning;

Protož nezamítejtež smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má odplatu.

36 thi I have Udholdenhed nødig, for at I, naar I have gjort Guds Villie, kunne opnaa Forjættelsen.

Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.

37 Thi „der er endnu kun en saare liden Stund, saa kommer han, der skal komme, og han vil ikke tøve.

Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati,

38 Men min retfærdige skal leve af Tro; og dersom han unddrager sig, har min Sjæl ikke Behag i ham.‟

Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.

39 Men vi ere ikke af dem, som unddrage sig, til Fortabelse, men af dem, som tro, til Sjælens Frelse.

Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.