< 1 Mosebog 38 >
1 Ved den Tid forlod Juda sine Brødre og sluttede sig til en Mand fra Adullam ved Navn Hira.
Stalo se pak v ten čas, že sstupuje Juda od bratří svých, uchýlil se k muži Odolamitskému, jehož jméno bylo Híra.
2 Der saa Juda en Datter af Kana'anæeren Sjua, og han tog hende til Ægte og gik ind til hende.
I uzřel tam Juda dceru muže Kananejského, kterýž sloul Sua; a pojav ji, všel k ní.
3 Hun blev frugtsommelig og fødte en Søn, som hun gav Navnet Er;
Kterážto počala a porodila syna; i nazval jméno jeho Her.
4 siden blev hun frugtsommelig igen og fødte en Søn, som hun gav Navnet Onan;
A počavši opět, porodila syna; a nazvala jméno jeho Onan.
5 og hun fødte endnu en Søn, som hun gav Navnet Sjela; da hun fødte ham, var hun i, Kezib.
Porodila pak ještě syna, jehož jméno nazvala Séla. A byl Juda v Chezib, když ona jej porodila.
6 Juda tog Er, sin førstefødte, en Hustru, der hed Tamar.
I dal Juda Herovi prvorozenému svému manželku, jménem Támar.
7 Men Er, Judas førstefødte, vakte HERRENS Mishag, derfor lod HERREN ham dø.
A byl Her, prvorozený Judův, zlý před očima Hospodina; i zabil jej Hospodin.
8 Da sagde Juda til Onan: »Gaa ind til din Svigerinde og indgaa Svogerægteskab med hende for at skaffe din Broder Afkom!«
Tedy řekl Juda Onanovi: Vejdi k ženě bratra svého, a podlé příbuznosti pojmi ji, abys vzbudil símě bratru svému.
9 Men Onan, som vidste, at Afkommet ikke vilde blive hans, lod, hver Gang han gik ind til sin Svigerinde, sin Sæd spildes paa Jorden for ikke at skaffe sin Broder Afkom.
Věděl pak Onan, že to símě nebude jeho. Protož kdykoli vcházel k ženě bratra svého, vypouštěl símě na zem, aby nezplodil synů bratru svému.
10 Denne hans Adfærd vakte HERRENS Mishag, derfor lod han ogsaa ham dø.
I nelíbilo se Hospodinu to, co dělal Onan; protož ho také zabil.
11 Da sagde Juda til sin Sønnekone Tamar: »Bliv som Enke i din Faders Hus, til min Søn Sjela bliver voksen!« Thi han var bange for, at han ogsaa skulde dø ligesom sine Brødre. Saa gik Tamar hen og blev i sin Faders Hus.
Tedy řekl Juda k Támar nevěstě své: Pobuď v domě otce svého vdovou, dokudž nedoroste Séla, syn můj. (Nebo řekl: Aby on také neumřel, jako i bratří jeho.) I odešla Támar, a bydlila v domě otce svého.
12 Lang Tid efter døde Judas Hustru, Sjuas Datter; og da Juda var hørt op at sørge over hende, rejste han med sin Ven, Hira fra Adullam, op til dem, der klippede hans Faar i Timna.
A po mnohých dnech umřela dcera Suova, manželka Judova. Kterýžto potěšiv se zas, šel do Tamnas k těm, kteříž střihli ovce jeho, a s ním Híra Odolamitský, přítel jeho.
13 Og da Tamar fik at vide, at hendes Svigerfader var paa Vej op til Faareklipningen i Timna,
I oznámeno jest Támar těmito slovy: Aj, tchán tvůj vstupuje do Tamnas, aby střihl ovce své.
14 aflagde hun sine Enkeklæder, hyllede sig i et Slør, saa det skjulte hende, og satte sig ved Indgangen til Enajim ved Vejen til Timna; thi hun saa, at hun ikke blev givet Sjela til Ægte, skønt han nu var voksen.
Tedy ona složivši s sebe šaty své vdovské, zavila se v rouchu, a oděla se a seděla na rozcestí, kudy se jde do Tamnas. Nebo viděla, že Séla dorostl, a že není dána jemu za manželku.
15 Da nu Juda saa hende, troede han, det var en Skøge; hun havde jo tilhyllet sit Ansigt;
Kteroužto uzřev Juda, za to měl, že jest nevěstka; nebo zakryla tvář svou.
16 og han bøjede af fra Vejen og kom hen til hende og sagde: »Lad mig gaa ind til dig!« Thi han vidste ikke, at det var hans Sønnekone. Men hun sagde: »Hvad giver du mig derfor!«
Protož uchýliv se k ní s cesty, řekl: Dopusť medle, ať vejdu k tobě. (Nebo nevěděl, aby nevěsta jeho byla.) I řekla: Co mi dáš, jestliže vejdeš ke mně?
17 Han svarede: »Jeg vil sende dig et Gedekid fra Hjorden!« Da sagde hun: »Ja, men du skal give mig et Pant, indtil du sender det!«
Odpověděl: Pošliť kozelce z stáda. Dí ona: Kdybys něco zastavil, dokavadž nepošleš.
18 Han spurgte: »Hvad skal jeg give dig i Pant?« Hun svarede: »Din Seglring, din Snor og din Stav, som du har i Haanden!« Saa gav han hende de tre Ting og gik ind til hende, og hun blev frugtsommelig ved ham.
I řekl: Cožť mám dáti v zástavě? Odpověděla ona: Pečetní prsten svůj, a halži svou, a hůl svou, kterouž máš v ruce své. I dal jí, a všel k ní; a počala z něho.
19 Derpaa gik hun bort, tog Sløret af og iførte sig sine Enkeklæder.
Tedy vstavši, odešla, a sňavši rouchu svou s sebe, oblékla se v šaty své vdovské.
20 Imidlertid sendte Juda sin Ven fra Adullam med Gedekiddet for at faa Pantet tilbage fra Kvinden; men han fandt hende ikke.
I poslal Juda kozelce po příteli svém Odolamitském, aby vzal zase základ od ženy. A nenalezl jí.
21 Han spurgte da Folkene paa Stedet: »Hvor er den Skøge, som sad paa Vejen ved Enajim?« Og de svarede: »Her har ikke været nogen Skøge!«
I ptal se mužů toho místa, řka: Kde jest ta nevěstka, kteráž seděla na rozcestí této cesty? Řekli oni: Nebylotě zde nevěstky.
22 Saa vendte han tilbage til Juda og sagde: »Jeg fandt hende ikke, og Folkene paa Stedet siger, at der har ikke været nogen Skøge.«
Tedy navrátiv se k Judovi, řekl: Nenašel jsem jí; a také muži místa toho pravili: Nebylo zde nevěstky.
23 Da sagde Juda: »Saa lad hende beholde det, hellere end at vi skal blive til Spot; jeg har nu sendt det Kid, men du fandt hende ikke.«
I řekl Juda: Nechť sobě to má, abychom neuvedli se v lehkost. Jáť jsem poslal toho kozelce, ale tys jí nenalezl.
24 En tre Maaneders Tid efter meldte man Juda: »Din Sønnekone Tamar har øvet Utugt og er blevet frugtsommelig!« Da sagde Juda: »Før hende ud, for at hun kan blive brændt!«
I stalo se okolo tří měsíců, že oznámili Judovi, řkouce: Dopustila se smilství Támar nevěsta tvá, a jest již i těhotná z smilství. I řekl Juda: Vyveďte ji, aby byla upálena.
25 Men da hun førtes ud, sendte hun Bud til sin Svigerfader og lod sige: »Jeg er blevet frugtsommelig ved den Mand, som ejer disse Ting.« Og hun lod sige: »Se dog efter, hvem der ejer denne Ring, denne Snor og denne Stav!«
Když pak vedena byla, poslala k tchánu svému, řkuci: Z muže, jehož tyto věci jsou, těhotná jsem. A při tom řekla: Pohleď, prosím, čí jsou tyto věci, pečetní prsten, halže a hůl tato?
26 Da Juda havde set efter, sagde han: »Retten er paa hendes Side og ikke paa min, fordi jeg ikke gav hende til min Søn Sjela!« Men siden havde han ikke Omgang med hende.
Tedy pohleděv na to Juda, řekl: Spravedlivějšíť jest než já, poněvadž jsem nedal jí Sélovi synu svému. A více jí nepoznával.
27 Da Tiden kom, at hun skulde føde, se, da var der Tvillinger i hendes Liv.
Stalo se pak, že když přišel čas porodu jejího, aj, bliženci v životě jejím.
28 Under Fødselen stak der en Haand frem, og Jordemoderen tog og bandt en rød Snor om den, idet hun sagde: »Det var ham, der først kom frem.«
A když rodila, jeden z nich vyskytl ruku, kteroužto chytivši baba, uvázala na ni červenou nitku, řkuci: Ten vyjde prvé.
29 Men han trak Haanden tilbage, og Broderen kom frem; saa sagde hun: »Hvorfor bryder du frem? For din Skyld er der sket et Brud.« Derfor gav man ham Navnet Perez.
Když pak vtáhl ruku svou zase, hle, vyšel bratr jeho. I řekla: Jak jsi protrhl? Tvéť jest protržení. I nazváno jest jméno jeho Fáres.
30 Derefter kom Broderen med den røde snor om Haanden frem, og ham kaldte man Zera.
A potom vyšel bratr jeho, kterýž měl na ruce nitku červenou. I nazváno jest jméno jeho Zára.