5 Mosebog 29

1 Det er den Pagts Ord, som HERREN bød Moses at slutte med Israeliterne i Moabs Land foruden den Pagt, han havde sluttet med dem ved Horeb.

Tato jsou slova smlouvy, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi učiniti s syny Izraelskými v zemi Moábské, mimo onu smlouvu, kterouž učinil s nimi na Orébě.

2 Og Moses kaldte hele Israel sammen og sagde til dem: I har set alt, hvad HERREN i Ægypten for eders Øjne gjorde ved Farao og alle hans Tjenere og hele hans Land,

I svolav Mojžíš všecken lid Izraelský, řekl jim: Vy sami viděli jste všecky věci, kteréž učinil Hospodin před očima vašima v zemi Egyptské, Faraonovi, i všechněm služebníkům jeho, i vší zemi jeho,

3 de store Prøvelser, I saa med egne Øjne, disse store Tegn og Undere.

Zkušování veliká, kteráž viděly oči tvé, znamení i zázraky ty veliké.

4 Men hidindtil har HERREN ikke givet eder Hjerte til at forstaa med eller Øjne til at se med eller Ører til at høre med.

A však nedal vám Hospodin srdce k srozumění, a očí k vidění, a uší k slyšení až do tohoto dne.

5 I fyrretyve Aar har jeg ført eder om i Ørkenen; eders Klæder blev ikke slidt af Kroppen paa eder, og dine Sko blev ikke slidt af Fødderne paa dig;

A vedl jsem vás čtyřidceti let po poušti, nezvetšela roucha vaše na vás, a obuv vaše neztrhala se na nohách vašich.

6 Brød fik I ikke at spise, og Vin og stærk Drik fik I ikke at drikke, for at I skulde kende, at jeg er HERREN eders Gud.

Chleba jste nejedli, vína a nápoje opojného jste nepili, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.

7 Og da I kom til Stedet her, drog Kong Sihon af Hesjbon og Kong Og af Basan ud til Kamp imod os, men vi slog dem

A když jste přišli na toto místo, vytáhl Seon, král Ezebon, a Og, král Bázan, proti nám k boji, a porazili jsme je,

8 og erobrede deres Land og gav Rubeniterne og Gaditerne og Manasses halve Stamme det til Arvelod.

A vzali jsme zemi jejich, i dali jsme ji v dědictví pokolení Rubenovu a Gádovu, a polovici pokolení Manassesova.

9 Tag derfor Vare paa denne Pagts Ord og gør efter dem, for at I kan faa Lykke til al eders Gerning.

Ostříhejtež tedy slov smlouvy této a čiňte je, aby se vám šťastně vedlo všecko, což byste činili.

10 I staar i Dag alle for HERREN eders Guds Aasyn, eders Stammeoverhoveder, Dommere, Ældste og Tilsynsmænd, hver Mand i Israel,

Vy všickni dnes stojíte před Hospodinem Bohem svým, knížata vaše v pokoleních vašich, starší vaši a úředníci vaši, všickni muži Izraelští,

11 eders Smaabørn og Hustruer og de fremmede, der opholder sig i din Lejr, baade dine Brændehuggere og Vandbærere,

Dítky vaše i ženy vaše, i příchozí vaši, kteříž bydlejí u prostřed stanů vašich, i ten, kterýž dříví seká, i ten, kterýž váží vodu,

12 for at indtræde i HERREN din Guds Pagt og det Edsforbund, HERREN din Gud i Dag slutter med dig,

Abyste vešli v smlouvu Hospodina Boha svého, a v přísahu jeho, v kteroužto smlouvu Hospodin Bůh tvůj dnes vchází s tebou,

13 for at han i Dag kan gøre dig til sit Folk, saa han bliver din Gud, som han lovede dig og tilsvor dine Fædre, Abraham, Isak og Jakob.

Aby tě sobě dnes postavil za lid, a on byl tobě za Boha, jakož mluvil tobě, a jakož s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.

14 Og ikke med eder alene slutter jeg denne Pagt og dette Edsforbund,

A ne s vámi samými činím smlouvu tuto a přísahu tuto,

15 men baade med dem, der i Dag staar her hos os for HERREN vor Guds Aasyn, og med dem, der i Dag ikke er til Stede hos os her.

Ale i s každým tím, jenž tuto dnes s námi stojí před Hospodinem Bohem naším, i s tím, jehož není tuto dnes s námi.

16 Thi I ved jo selv, at vi boede i Ægypten, og at vi drog igennem de forskellige Folkeslags Lande,

Nebo vy víte, kterak jsme bydlili v zemi Egyptské, a kterak jsme šli prostředkem těch národů, až jsme naskrze prošli.

17 og I saa deres væmmelige Guder og de Afgudsbilleder af Træ og Sten, af Sølv og Guld, som de har.

A viděli jste ohavnosti jejich i modly jejich, dřevo i kámen, stříbro i zlato, kteréž jest při nich.

18 Saa lad der da ikke iblandt eder findes nogen Mand eller Kvinde, Slægt eller Stamme, hvis Hjerte i Dag vender sig bort fra HERREN vor Gud, saa de gaar hen og dyrker disse Folks Guder; lad der ikke iblandt eder findes nogen Rod, hvoraf Gift og Malurt vokser op,

Hleďtež, ať nebývá mezi vámi muže, aneb ženy, aneb čeledi, aneb pokolení, jehož by srdce odvrátilo se dnes od Hospodina Boha našeho, a šel by sloužiti bohům těch národů; ať nebývá mezi vámi kořene plodícího jed a hořkost.

19 saa at han, naar han hører dette Edsforbunds Ord, i sit Hjerte lover sig selv alt godt og tænker: »Det skal nok gaa mig vel, selv om jeg vandrer med genstridigt Hjerte!« Thi saa vil han ødelægge baade frodigt og tørt.

I stalo by se, že uslyše takový slova zlořečení tohoto, dobrořečil by sobě v srdci svém, řka: Pokoj míti budu, bychť pak i chodil podlé žádosti srdce svého; i přidal by opilou žíznivé.

20 HERREN vil ikke tilgive den Mand, nej, hans Vrede og Nidkærhed skal blusse op mod saadan en Mand, og al den Forbandelse, der er optegnet i denne Bog, vil lægge sig paa ham, og HERREN vil udslette hans Navn under Himmelen!

Nechceť Hospodin odpustiti takovému, nebo tehdáž rozpálí se prchlivost Hospodinova a zůřivost jeho proti takovému člověku, tak že připadne na něj všeliké zlořečení, o kterémž psáno jest v knize této; i vyhladí Hospodin jméno jeho pod nebem.

21 HERREN vil udskille ham af alle Israels Stammer og bringe Ulykke over ham i Overensstemmelse med alle de Pagtens Forbandelser, som er skrevet i denne Lovbog.

A odloučí jej Hospodin s jeho zlým ode všech pokolení Izraelských, vedlé všech zlořečení smlouvy zapsané v této knize zákona,

22 Og naar den kommende Slægt, eders Børn, der kommer efter eder, og de fremmede, der kommer langvejsfra, ser de Plager, der har ramt dette Land, og de Sygdomme, HERREN har hjemsøgt det med,

Tak že řekne věk potomní, synové vaši, kteříž povstanou po vás, i cizozemec, kterýž přijde z země daleké, (když uzří rány země této, i neduhy její, kteréž uvedl na ni Hospodin,

23 Svovl og Salt, hele Landet afsvedet, saa det ikke kan tilsaaes og ingen Afgrøde give, og ingen Urter kan gro deri, som dengang Sodoma og Gomorra, Adma og Zebojim blev ødelagt, da HERREN lod dem gaa under i sin Vrede og Harme, da skal de spørge,

Sirou a solí vypálenou všecku tu zemi, a že se nemůž síti, ani co vzcházeti, ani jaké byliny růsti na ní, rovně jako na místě, kdež jest podvrácena Sodoma a Gomora, Adama a Seboim, kteréž podvrátil Hospodin v hněvě svém a v prchlivosti své),

24 og alle Folkeslag skal spørge: »Hvorfor har HERREN handlet saaledes med dette Land? Hvorledes hænger det sammen med denne vældige Vredesglød?«

Řeknou všickni národové: Proč jest tak učinil Hospodin zemi této? Kteraký jest to hněv prchlivosti jeho náramné?

25 Saa skal man svare: »Det er, fordi de sveg den Pagt, HERREN, deres Fædres Gud, havde sluttet med dem, da han førte dem ud af Ægypten,

A bude odpovědíno: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha otců svých, kterouž učinil s nimi, když je vyvedl z země Egyptské.

26 og gik hen og dyrkede fremmede Guder og tilbad dem, Guder, som de ikke før havde kendt til, og som han ikke havde tildelt dem;

Nebo odcházejíce, sloužili bohům cizím a klaněli se jim, bohům, kterýchž neznali, kteříž se s nimi také ničímž dobrým nezdělili.

27 derfor blussede HERRENS Vrede op imod dette Land, saa han lod al den Forbandelse, som er optegnet i denne Bog, komme over det,

I rozhněvala se prchlivost Hospodinova na tu zemi, tak že uvedl na ni všecko zlořečení zapsané v knize této.

28 og derfor oprykkede han dem fra deres Land i Vrede og Harme og heftig Forbitrelse og slængte dem ud i et fremmed Land, som det nu er sket.«

Protož vyplénil je Hospodin z země jejich v hněvě, v rozpálení a v prchlivosti veliké, a vyvrhl je do země jiné, jakž to ukazuje dnešní den.

29 De skjulte Ting er for HERREN vor Gud, men de aabenbare er for os og vore Børn evindelig, at vi maa lære at handle efter alle denne Lovs Ord!

Věci skryté jsou Hospodina Boha našeho, věci pak zjevené ty jsou naše a synů našich, abychom plnili všecka slova zákona tohoto.