Salme 95

1 Kommer, lader os synge med Fryd for Herren, lader os raabe af Glæde for vor Frelses Klippe!

Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

2 Lader os komme frem for hans Ansigt med Tak, lader os raabe af Glæde for ham med Psalmer!

Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

3 Thi Herren er en stor Gud, ja, en stor Konge over alle Guder.

Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

4 I hans Haand ere Jordens Dybder, og Bjergenes Højder høre ham til.

V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

5 Havet er hans, og han har skabt det, og hans Hænder have dannet det tørre Land.

Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

6 Kommer, lader os tilbede og nedbøje os, lader os bøje Knæ for Herren, vor Skabers Ansigt!

Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

7 Thi han er vor Gud, og vi ere det Folk, han føder, og den Hjord, hans Haand leder: Vilde I dog i Dag høre hans Røst!

Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

8 Forhærder ikke eders Hjerte, som ved Meriba, som paa den Dag ved Massa udi Ørken,

Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

9 hvor eders Fædre fristede mig; de prøvede mig, og de saa min Gerning.

Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

10 Fyrretyve Aar kededes jeg ved den Slægt og sagde: De ere et Folk, som farer vild med Hjertet, de kendte ikke mine Veje,

Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

11 saa at jeg svor i min Vrede: De skulle ikke komme til min Hvile!

Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.