Salme 94
1 Herre! Gud, hvem Hævnen hører til, Gud, hvem Hævnen hører til, aabenbar dig herligt!
Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2 Rejs dig, du Jordens Dommer! bring Gengældelse over de hovmodige.
Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3 Herre! hvor længe skulle de ugudelige, hvor længe skulle de ugudelige fryde sig?
Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4 De udgyde en Strøm af Ord, de føre fræk Tale; de rose sig selv, alle de, som øve Uret.
Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5 Herre! de knuse dit Folk og plage din Arv.
Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6 De ihjelslaa Enken og den fremmede og myrde de faderløse.
Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7 Og de sagde: Herren ser det ikke, og Jakobs Gud mærker det ikke.
Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8 Giver dog Agt, I ufornuftige iblandt Folket! og I Daarer! naar ville I blive kloge?
Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9 Mon han, som plantede Øret, ikke skulde høre? eller mon han, som dannede Øjet, ikke skulde se?
Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10 Mon han, som advarer Hedningerne, ikke skulde straffe? han, som lærer et Menneske Kundskab!
Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11 Herren kender Menneskenes Tanker, thi de ere Forfængelighed.
Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12 Salig er den Mand, som du, Herre! advarer, og den, du underviser ud af din Lov
Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13 for at skaffe ham Hvile fra de onde Dage, indtil der bliver gravet en Grav for den ugudelige.
Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14 Thi Herren skal ikke opgive sit Folk og ej forlade sin Arv.
Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15 Thi Retten skal vende tilbage til Retfærdighed, og alle de oprigtige af Hjertet skulle efterfølge den.
Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16 Hvo staar hos mig imod de onde? hvo stiller sig hos mig imod dem, som gøre Uret?
Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17 Dersom Herren ikke havde været min Hjælp, da havde min Sjæl paa lidet nær boet i det stille.
Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18 Der jeg sagde: Min Fod snublede, da opholdt, o Herre! din Miskundhed mig.
Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19 Der jeg havde mange Bekymringer i mit Inderste, da forlystede din Trøst min Sjæl.
Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20 Skulde Ondskabens Trone have Samkvem med dig? den, som gør Uret tvært imod, hvad Ret er?
Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21 De slaa sig sammen skarevis imod en retfærdigs Sjæl, og de fordømme uskyldigt Blod.
Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22 Men Herren blev mig en Befæstning, og min Gud blev mig en Tilflugts Klippe.
Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23 Og han har ladet deres Uret falde tilbage over dem og skal udrydde dem for deres Ondskab; Herren vor Gud skal udrydde dem.
Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
