Salme 91

1 Den, som bor i den Højestes Skjul, han skal blive om Natten i den Almægtiges Skygge.

Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

2 Jeg siger til Herren: Du er min Tillid og min Befæstning, min Gud, paa hvem jeg forlader mig.

Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

3 Thi han skal fri dig fra Fuglefængerens Snare, fra Fordærvelsens Pest.

Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

4 Han skal dække dig med sine Vingefjedre, og du skal finde Ly under hans Vinger; hans Sandhed er Skjold og Panser.

Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

5 Du skal ikke frygte for Rædselen om Natten, for Pilen, som flyver om Dagen,

Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

6 for Pest, som farer frem i Mørket, for Sot, som raser om Middagen.

Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

7 Om tusinde falde ved din Side og ti Tusinde ved din højre Haand, skal det dog ikke komme nær til dig.

Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

8 Du skal kun skue det med dine Øjne, og se, hvorledes der betales de ugudelige.

Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

9 — Thi du, Herre! er min Tillid; — den Højeste har du gjort til din Bolig.

Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

10 Dig skal intet ondt vederfares, og der skal ingen Plage komme nær til dit Telt.

Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

11 Thi han skal befale sine Engle om dig at bevare dig paa alle dine Veje.

Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

12 De skulle bære dig paa Hænderne, at du ikke skal støde din Fod paa nogen Sten.

Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

13 Paa Løve og Øgle skal du træde, du skal nedtræde den unge Løve og Dragen.

Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

14 „Efterdi han har holdt sig til mig, saa vil jeg udfri ham; jeg vil ophøje ham; thi han kender mit Navn.

Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

15 Han skal paakalde mig, og jeg vil bønhøre ham, jeg er hos ham i Nød, jeg vil fri ham og herliggøre ham.

Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

16 Jeg vil mætte ham med et langt Liv og lade ham se min Frelse.‟

Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.