Salme 89
1 En Undervisning; af Ethan, Esrahiteren. Jeg vil synge om Herrens Naadegerninger evindelig, jeg vil kundgøre din Sandhed med min Mund fra Slægt til Slægt.
Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
2 Thi jeg har sagt: Din Naade skal bygges op evindelig, i Himlene skal du grundfæste din Sandhed:
Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
3 „Jeg har gjort en Pagt med min udvalgte, jeg har tilsvoret David, min Tjener:
Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
4 Evindelig vil jeg stadfæste din Sæd, og jeg har bygget din Trone fra Slægt til Slægt.‟ (Sela)
Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
5 Og Himlene, Herre! skulle prise din underfulde Gerning og din Sandhed i de helliges Menighed.
Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
6 Thi hvem i Skyen kan maale sig med Herren? hvo er Herren lig iblandt Gudernes Børn?
Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
7 en Gud saare frygtelig i de helliges hemmelige Raad og forfærdelig over alle, som ere trindt omkring ham!
Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
8 Herre, Gud Zebaoth! hvo er som du stormægtig, o Herre? og din Sandhed er trindt omkring dig.
Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
9 Du hersker over det hovmodige Hav; naar dets Bølger rejse sig, da bringer du dem til at lægge sig.
Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
10 Du knuste Rahab, saa den blev som den ihjelslagne, du bortspredte dine Fjender med din stærke Arm.
Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
11 Dig tilhøre Himlene, dig tilhører ogsaa Jorden, du har grundfæstet Jorderige og, hvad deri er.
Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
12 Du skabte Norden og Sønden, Thabor og Hermon fryde sig i dit Navn.
Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
13 Du har en Arm med Styrke, din Haand er stærk, din højre Haand er ophøjet.
Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
14 Retfærdighed og Dom ere din Trones Befæstning, Miskundhed og Sandhed gaa frem for dit Ansigt.
Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
15 Saligt er det Folk, som kender Frydesangen; Herre! i dit Ansigts Lys vandre de.
Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
16 I dit Navn skulle de fryde sig den ganske Dag, og i din Retfærdighed ophøjes de.
Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
17 Thi du er deres Styrkes Pris, og i din Velbehagelighed ophøjer du vort Horn.
Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
18 Thi Herren er vort Skjold og den Hellige i Israel vor Konge.
Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
19 Da talte du til din Hellige i et Syn og sagde: Jeg har beredet Hjælp ved en Kæmpe, jeg har ophøjet en udvalgt ud af Folket.
Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
20 Jeg har fundet David, min Tjener, jeg har salvet ham med min hellige Olie.
Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
21 Ved ham skal min Haand holde fast, og min Arm skal styrke ham.
A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
22 Fjenden skal ikke plage ham, og en uretfærdig Mand skal ikke trænge ham.
Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
23 Men jeg vil sønderknuse hans Modstandere for hans Ansigt og slaa dem, som hade ham.
Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
24 Men min Sandhed og min Miskundhed skulle være med ham, i mit Navn skal hans Horn ophøjes.
Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
25 Og jeg vil udstrække hans Haand til Havet og hans højre Haand til Floderne.
A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
26 Han skal paakalde mig og sige: Du er min Fader, min Gud og min Frelses Klippe.
On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
27 Og jeg vil gøre ham til den førstefødte, til den højeste over Kongerne paa Jorden.
Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
28 Jeg vil bevare ham min Miskundhed evindelig, og min Pagt skal holdes ham trolig.
Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
29 Og jeg vil lade hans Sæd bestaa evindelig, og hans Trone, saa længe Himmelens Dage vare.
Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
30 Dersom hans Børn forlade min Lov, og de ikke vandre i mine Befalinger,
Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
31 dersom de vanhellige mine Skikke og ikke holde mine Bud:
Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
32 Da vil jeg hjemsøge deres Overtrædelse med Riset og deres Misgerning med Plager.
Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
33 Men min Miskundhed vil jeg ikke tage fra ham og ikke svige min Sandhed.
Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
34 Jeg vil ikke vanhellige min Pagt og ikke forandre det, som er gaaet over mine Læber.
Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
35 Eet har jeg svoret ved min Hellighed, jeg vil ikke lyve for David:
Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
36 Hans Sæd skal blive evindelig, og hans Trone som Solen for mig;
Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
37 den skal befæstes som Maanen evindelig; og Vidnet i Skyen er trofast. (Sela)
Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
38 Men nu har du forkastet og foragtet ham, du er fortørnet paa din Salvede.
Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
39 Du har tilintetgjort Pagten med din Tjener, du har vanhelliget hans Krone ned i Støvet.
Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
40 Du har nedrevet alle hans Mure, du har bragt Ødelæggelse over hans Befæstninger.
Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
41 Alle, som gik forbi paa Vejen, have plyndret ham, han er bleven til Spot for sine Naboer.
Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
42 Du har ophøjet hans Modstanderes højre Haand, du har glædet alle hans Fjender.
Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
43 Ja, du lader hans skarpe Sværd vige tilbage og har ikke ladet ham bestaa i Krigen.
Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
44 Du har ladet hans Glans høre op og kastet hans Trone til Jorden.
Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
45 Du har forkastet hans Ungdoms Dage, du har skjult ham med Haan. (Sela)
Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
46 Hvor længe, Herre! vil du skjule dig evindelig? hvor længe skal din Harme brænde som Ild?
Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
47 Kom i Hu, hvad en Levetid er, til hvilken Forfængelighed du har skabt alle Menneskens Børn?
Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
48 Hvo er den Mand, som lever og ikke skal se Døden? som kan fri sin Sjæl fra Dødsrigets Vold? (Sela) (Sheol h7585)
Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
49 Herre! hvor ere dine forrige Naadegerninger, som du tilsvor David i din Sandhed?
Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
50 Herre! kom dine Tjeneres Forsmædelse i Hu, som jeg bærer i min Barm, den fra alle de mange Folkefærd,
Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
51 med hvilken dine Fjender have bespottet, Herre! med hvilken de have bespottet din Salvedes Fodspor.
Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
52 Lovet være Herren evindelig! Amen, ja, amen.
Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
