Salme 84

1 Til Sangmesteren; til Githith; af Koras Børn, en Psalme.

Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm. Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů!

2 Hvor elskelige ere dine Boliger, Herre Zebaoth!

Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé, i tělo mé pléše k Bohu živému.

3 Min Sjæl begærer, ja længes efter Herrens Forgaarde; mit Hjerte og mit Kød raabe med Fryd til den levende Gud.

Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své, při oltářích tvých, Hospodine zástupů, králi můj a Bože můj.

4 Ja, Spurven har fundet et Hus og Svalen sin Rede, hvor den har lagt sine Unger: Dine Altre, Herre Zebaoth, min Konge og min Gud!

Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou. (Sélah)

5 Salige ere de, som bo i dit Hus, de skulle endnu love dig. (Sela)

Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich,

6 Saligt er det Menneske, hvis Styrke er i dig, og i hvis Hjerte de rette Veje ere.

Ti, kteříž jdouce přes údolí moruší, za studnici jej sobě pokládají, na něž i déšť požehnání přichází.

7 Naar de gaa igennem Morbærdalen, gøre de den til Kildevæld, ja, og en Regn med Velsignelser skal bedække dem.

Berou se houf za houfem, a ukazují se před Bohem na Sionu.

8 De gaa frem fra Kraft til Kraft; de ses for Gud paa Zion.

Hospodine Bože zástupů, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. (Sélah)

9 Herre, Gud Zebaoth! hør min Bøn, Jakobs Gud! vend dit Øre til den. (Sela)

Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého.

10 Gud, vort Skjold! se til og sku din Salvedes Ansigt.

Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků.

11 Thi een Dag i dine Forgaarde er bedre end tusinde; jeg udvælger hellere at ligge ved Dørtærskelen i min Guds Hus end at bo i de ugudeliges Telte.

Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti.

12 Thi Gud Herren er Sol og Skjold; Herren giver Naade og Ære, intet godt nægter han dem, som vandre i Oprigtighed. Herre Zebaoth! saligt er det Menneske, som forlader sig paa dig.

Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě.