Salme 81
1 Til Sangmesteren; til Githith; af Asaf.
Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
2 Synger med Fryd for Gud, vor Styrke, raaber med Glæde for Jakobs Gud!
Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
3 Istemmer Lovsang, og giver Trommen, den liflige Harpe med Psalteren hid!
Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
4 Blæser i Trompeten ved Nymaane, ved Fuldmaane, til vor Højtidsdag!
Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
5 Thi den er en Skik i Israel, en Lov for Jakobs Gud.
Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
6 Den satte han til et Vidnesbyrd i Josef, der han drog ud imod Ægyptens Land; jeg hørte en Røst, som jeg ikke kendte:
Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
7 „Jeg tog Byrden bort fra hans Skuldre, hans Hænder bleve befriede fra Bærekurven.
V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
8 Du paakaldte i Nøden, og jeg udfriede dig; jeg bønhørte dig fra Tordenskyens Skjul, jeg prøvede dig ved Meriba Vande. (Sela)
Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
9 Hør, mit Folk! og jeg vil vidne imod dig; Israel! gid du vilde høre mig.
A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
10 Der skal ingen fremmed Gud være hos dig, og du skal ikke tilbede andre Folks Gud.
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
11 Jeg er Herren din Gud, som førte dig op fra Ægyptens Land; lad din Mund vidt op, og jeg vil fylde den.
Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
12 Men mit Folk hørte ikke min Røst, og Israel vilde ikke tjene mig.
A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
13 Og jeg lod dem fare i deres Hjertes Stivhed; de vandrede efter deres egne Raad.
Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
14 Gid mit Folk vilde høre mig! gid Israel vilde vandre paa mine Veje!
Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
15 Da vilde jeg om et lidet ydmyge deres Fjender og vende min Haand imod deres Modstandere.
A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
16 De, som hade Herren, skulde smigre for det, og deres Tid skulde vare evindelig. Og jeg skulde bespise det med den bedste Hvede, ja, jeg vilde mætte dig med Honning af en Klippe‟.
A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
