Salme 78
1 Mit Folk! vend dine Øren til min Lære, bøjer eders Øren til min Munds Tale!
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2 Jeg vil oplade min Mund med Ordsprog, jeg vil udgyde mørke Taler fra fordums Tid,
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3 dem, som vi have hørt og vide, og vore Fædre have fortalt os.
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4 Dette ville vi ikke dølge for deres Børn, for den Slægt, som kommer herefter, men forkynde Herrens megen Pris og hans Styrke og hans underfulde Gerninger, som han har gjort.
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5 Han oprettede et Vidnesbyrd i Jakob og satte en Lov i Israel, i hvilken han bød vore Fædre at kundgøre dem for deres Børn,
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6 paa det den Slægt, som kom herefter, de Børn, som skulde fødes, kunde vide det, at de kunde staa op og fortælle det for deres Børn,
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7 og at de maatte sætte deres Haab paa Gud og ikke glemme Guds Gerninger, men bevare hans Bud;
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8 og at de ikke skulde vorde som deres Fædre, en modvillig og genstridig Slægt, en Slægt, som ikke beredte sit Hjerte, og hvis Aand ikke holdt trofast ved Gud.
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9 Efraims Børn vare rustede Bueskytter, men svigtede paa Stridens Dag.
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10 De holdt ikke Guds Pagt og vægrede sig ved at vandre i hans Lov.
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11 Og de glemte hans Gerninger og hans underfulde Ting, som han havde ladet dem se.
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12 For deres Fædre havde han gjort Undere i Ægyptens Land, paa Zoans Mark.
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13 Han adskilte Havet og lod dem gaa igennem og optaarnede Vandet som en Dynge.
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14 Og han ledede dem om Dagen ved Skyen og den ganske Nat ved Ildens Lys.
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15 Han kløvede Klipper i Ørken og gav dem at drikke som af store Dyb.
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16 Og han lod Bække strømme frem af Klippen og lod Vand rinde ned som Floder.
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17 Men de bleve endnu ved med at synde imod ham, med at være genstridige imod den Højeste i Ørken.
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18 Og de fristede Gud i deres Hjerte, saa at de begærede Mad for deres Lyst.
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19 Og de talte imod Gud; de sagde: Mon Gud kan berede et Bord i Ørken?
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20 Se, han har slaget Klippen, saa at der flød Vand, og Bækkene løb over; mon han og kan give Brød; mon han kan skaffe Kød for sit Folk?
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21 Derfor, da Herren hørte det, blev han fortørnet; og en Ild optændtes imod Jakob, og en Vrede opkom imod Israel,
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22 fordi de ikke troede paa Gud og ikke forlode sig paa hans Frelse.
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23 Og han bød Skyerne heroventil og oplod Himlenes Døre.
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24 Og han lod Man regne paa dem til at æde og gav dem Himmelkorn.
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25 Hver aad de stærkes Brød; han sendte dem Mad til Mættelse.
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26 Han lod Østenvejr fare frem under Himmelen og førte Søndenvejr frem ved sin Styrke.
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27 Og han lod Kød regne ned over dem som Støv og flyvende Fugle som Havets Sand.
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28 Og han lod dem falde midt i sin Lejr, trindt omkring sine Boliger.
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29 Og de aade og bleve saare mætte; han tilførte dem det, som de havde faaet Lyst til.
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30 De havde ikke styret deres Lyst, deres Mad var endnu i deres Mund:
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31 Da opsteg Guds Vrede imod dem, og han ihjelslog nogle iblandt de kraftigste af dem; og han nedslog de unge Mænd i Israel.
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32 Med alt det syndede de endnu og troede ikke paa hans underfulde Gerninger.
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33 Derfor lod han deres Dage svinde hen i Forfængelighed og deres Aar i Forskrækkelse.
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34 Naar han slog dem ihjel, da søgte de ham, og de vendte om og søgte Gud aarle.
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35 Og de kom i Hu, at Gud var deres Klippe, og Gud, den Højeste, deres Genløser.
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36 Men de talte slesk for ham med deres Mund og løj for ham med deres Tunger.
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37 Men deres Hjerte var ikke fast med ham, og de bleve ikke bestandige i hans Pagt.
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38 Dog, han er barmhjertig, han soner Misgerning og fordærver ikke; han vendte sin Vrede mangfoldige Gange bort fra dem og lod ej sin Harme helt bryde frem.
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39 Og han kom i Hu, at de vare Kød, et Aandepust, som farer hen og ej kommer tilbage.
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40 Hvor tit vare de genstridige imod ham i Ørken, bedrøvede ham i de øde Steder.
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41 Og de fristede Gud paany og mestrede den Hellige i Israel.
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42 De kom ikke hans Haand i Hu paa den Dag, da han udløste dem af Nød;
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43 da han satte sine Tegn i Ægypten og sine Undere paa Zoans Mark;
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44 da han forandrede deres Floder til Blod og deres Strømme, saa at de ikke kunde drikke af dem;
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45 og han sendte alle Haande Utøj paa dem, som aad dem, og Frøer, som voldte dem Fordærvelse;
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46 og han gav Kornormen deres Grøde og Græshoppen deres Arbejde;
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47 han slog deres Vintræer med Hagelen og deres Morbærtræer med Isstykker;
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48 og han overantvordede deres Dyr til Hagelen og deres Kvæg til Lynene;
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49 han sendte sin grumme Vrede paa dem, Harme og Fortørnelse og Angest, en Sending af Ulykkesbud;
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50 han banede Vej for sin Vrede, han sparede ikke deres Sjæl fra Døden, og han overantvordede deres Liv til Pesten;
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51 og han slog alle førstefødte i Ægypten, Kraftens Førstegrøde i Kams Telte;
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52 men sit Folk lod han drage ud som Faareflokken og førte dem i Ørken som Hjorden;
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53 og han ledede dem tryggelig, at de ikke flygtede; men Havet skjulte deres Fjender.
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54 Og han førte dem til sin Helligheds Landemærke, til dette Bjerg, som hans højre Haand havde forhvervet;
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55 og han uddrev Hedningerne for deres Ansigt og lod disses Land tilfalde dem som Arvedel; og han lod Israels Stammer bo i deres Telte.
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56 Men de fristede Gud, den Højeste, og vare genstridige imod ham og agtede ikke paa hans Vidnesbyrd.
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57 Og de vendte sig bort og bleve troløse som deres Fædre, de sloge tilbage som en falsk Bue.
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58 Og de opirrede ham ved deres Høje og gjorde ham nidkær ved deres udskaarne Billeder.
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59 Der Gud det hørte, da blev han fortørnet, og han foragtede Israel saare.
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60 Han forlod Boligen i Silo, det Paulun, som han havde sat til at bo udi iblandt Menneskene.
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61 Og han gav sin Magt i Fangenskab og sin Herlighed i Fjendens Haand.
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62 Og han overantvordede sit Folk til Sværd og fortørnedes paa sin Arv.
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63 Ild fortærede deres unge Mandskab, og deres Jomfruer fik ingen Brudesang.
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64 Deres Præster faldt for Sværdet, og deres Enker begræd dem ikke.
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65 Da opvaagnede Herren som en sovende, som en Helt, der jubler af Vin.
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66 Og han slog sine Fjender tilbage, han gjorde dem en evig Skam.
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67 Og han forkastede Josefs Telt og udvalgte ikke Efraims Stamme;
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68 men han udvalgte Judas Stamme, Zions Bjerg, som han elskede.
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69 Og han byggede sin Helligdom lig Højderne, lig Jorden, hvilke han har grundfæstet evindelig.
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70 Og han udvalgte David, sin Tjener, og tog ham fra Faarestierne;
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71 fra Faarene, som gave Die, lod han ham komme at vogte Jakob sit Folk og Israel sin Arv.
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72 Og han vogtede dem efter sit Hjertes Oprigtighed og ledede dem med forstandig Haand.
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
