Salme 77

1 Til Sangmesteren; for Jeduthun; en Psalme af Asaf.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 Min Røst er til Gud, og jeg vil raabe; min Røst er til Gud, og han vende sine Øren til mig!

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 Jeg søgte Herren paa min Nøds Dag; min Haand var om Natten udrakt og lod ikke af; min Sjæl vægrede sig ved at lade sig trøste.

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Jeg vil komme Gud i Hu og jamre lydt; jeg vil tale, og min Aand maa forsmægte. (Sela)

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Du holdt mine Øjne vaagne, jeg er bleven bekymret og taler ikke.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 Jeg tænkte paa de fordums Dage, paa de længst henrundne Aar.

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 Jeg vil komme min Strengeleg i Hu om Natten; jeg vil tale i mit Hjerte, og min Aand skal granske.

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 Vil da Herren forkaste i al Evighed og ikke vedblive at være naadig mere?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 Er hans Miskundhed ude evindelig? har hans Tilsagn faaet Ende fra Slægt til Slægt?

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Har Gud glemt at være naadig? eller har han i Vrede tillukket sin Barmhjertighed? (Sela)

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Da sagde jeg: Dette er min Lidelse; at forandre det staar i den Højestes højre Haand.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 Jeg vil komme Herrens Gerninger i Hu; jeg vil komme dine underfulde Ting fra fordums Tid i Hu.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 Og jeg vil grunde paa al din Gerning; og jeg vil tale om dine Idrætter.

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 O Gud! din Vej er i Hellighed; hvo er en Gud stor som Gud?

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 Du er den Gud, som gør underfulde Ting, du har kundgjort din Styrke iblandt Folkene.

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Du genløste dit Folk ved din Arm, Jakobs og Josefs Børn. (Sela)

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 Vandene saa dig, Gud! Vandene saa dig, de bleve bange, ja, Afgrundene bævede.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 De tykke Skyer udøste Vand, de øverste Skyer udgave Drøn, ja, dine Pile fore frem.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 Din Tordens Drøn rullede, Lynet oplyste Jorderige; Jorden bævede og skælvede.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Din Vej var i Havet og dine Stier i de store Vande, og dine Fodspor bleve ikke kendte. Du førte dit Folk som Hjorden ved Mose og Arons Haand.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.