Salme 73

1 Kun god er Gud imod Israel, imod de rene af Hjertet.

Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

2 Men jeg — nær vare mine Fødder bøjede af Vejen; mine Skridt vare lige ved at glide ud.

Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

3 Thi jeg blev nidkær over Daarerne; jeg maatte se, at det gik de ugudelige vel.

Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

4 Thi der findes intet Baand for dem indtil deres Død, og deres Styrke er vel ved Magt.

Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

5 De have ikke Møje som andre Folk, og de blive ikke plagede som andre Mennesker.

V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

6 Derfor har Hovmod prydet dem som en Kæde, Vold skjuler dem som et Smykke.

Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

7 Deres Øjne staa ud af Fedme; Hjertets Tanker faa Fremgang.

Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

8 De haane og tale i Ondskab om at øve Vold; fra det høje tale de.

Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

9 De sætte deres Mund i Himmelen, og deres Tunge farer frem paa Jorden.

Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

10 Derfor vender deres Folk hid, og Vand i fulde Drag uddrikkes af dem.

A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

11 Og de sige: Hvorledes skulde Gud vide det? og er der Kundskab hos den Højeste?

Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

12 Se, disse ere de ugudelige; dog ere de rolige til evig Tid, de forøge deres Gods.

Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

13 Kun forgæves har jeg renset mit Hjerte og toet mine Hænder i Uskyldighed.

Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

14 Og dog blev jeg plaget den ganske Dag, og min Straf var der hver Morgen.

Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

15 Dersom jeg havde sagt: Jeg vil føre saadan Tale; se, da havde jeg handlet troløst imod dine Børns Slægt.

Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

16 Og jeg tænkte efter for at forstaa det; men det var en Kval i mine Øjne,

Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

17 indtil jeg gik ind i Guds Helligdomme og gav Agt paa deres Endeligt.

Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

18 Kun paa slibrige Steder sætter du dem; du lader dem falde til at ødelægges.

Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

19 Hvorledes ere de i et Øjeblik gaaede til Grunde? de ere omkomne, de have faaet Ende ved Forskrækkelserne.

Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

20 De ere ligesom en Drøm, naar een er opvaagnet; Herre! naar du opvaagner, vil du foragte deres Billede.

Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

21 Da mit Hjerte var bittert, og det stak mig i mine Nyrer,

Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

22 da var jeg ufornuftig og kunde ikke forstaa noget, jeg var som et Dyr for dig.

Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

23 Men jeg vil stedse blive hos dig; du holder ved min højre Haand.

A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

24 Du leder mig efter dit Raad, og derefter optager du mig til Ære.

Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

25 Hvem har jeg i Himlene? og lige med dig har jeg ikke Lyst til noget paa Jorden.

Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

26 Forsmægter mit Kød og mit Hjerte, saa er Gud mit Hjertes Klippe og min Del evindelig.

Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

27 Thi se, de som holde sig langt borte fra dig, omkomme; du udrydder hver den, som ved Bolen viger af fra dig.

Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

28 Men det er mig godt, at Gud er mig nær; jeg har sat mit Haab paa den Herre, Herre, at jeg kan fortælle alle dine Gerninger.

Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.