Salme 69
1 Til Sangmesteren; til „Lillierne‟; af David.
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2 Gud frels mig; thi Vandene ere komne indtil Sjælen.
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3 Jeg er sunken i Dybets Dynd, hvor man ej kan fæste Fod; jeg er kommen i Vandenes Dyb, og Strømmen overskyller mig.
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4 Jeg er bleven træt af det, jeg har raabt, min Strube er hæs; mine Øjne ere fortærede, idet jeg venter paa min Gud.
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5 Flere end Haar paa mit Hoved ere de, som hade mig uden Aarsag; mægtige ere de, som søge at udrydde mig, mine Fjender uden Skel; jeg maa gengive det, jeg ikke har røvet.
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6 Gud! du ved min Daarlighed, og min Skyld er ikke dulgt for dig.
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7 Lad ikke dem, som bie efter dig, Herre, Herre Zebaoth! beskæmmes ved mig; lad ikke dem, som søge dig, Israels Gud, blive forhaanede ved mig.
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8 Thi jeg bærer Forhaanelse for din Skyld; Skændsel har skjult mit Ansigt.
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9 Jeg er bleven fremmed for mine Brødre og en Udlænding for min Moders Børn.
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10 Thi Nidkærhed for dit Hus har fortæret mig, og deres Forhaanelser, som dig forhaane, ere faldne paa mig.
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11 Og jeg græd min Sjæl ud under Faste; men det blev mig til Forhaanelser.
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12 Og jeg brugte Sæk til mit Klædebon, og jeg blev dem til et Ordsprog.
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13 De, som sidde i Porten, snakke om mig, og de, som drikke stærk Drik, synge Viser om mig.
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14 Men jeg henflyr med min Bøn til dig, Herre! i Naadens Tid, o Gud! efter din megen Miskundhed: Bønhør mig for din Frelses Sandheds Skyld!
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15 Frels mig af Dyndet, at jeg ikke synker; lad mig frelses fra mine Avindsmænd og fra Vandenes Dyb!
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16 Lad Vandstrømmene ikke overskylle mig, ej heller Dybet sluge mig; lad og I ikke Hulen lukke sin Mund over mig!
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17 Bønhør mig, Herre! thi din Miskundhed er god; vend dit Ansigt til mig efter din store Barmhjertighed!
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18 Og skjul ikke dit Ansigt for din Tjener; thi jeg er angest, skynd dig, bønhør mig!
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19 Hold dig nær til min Sjæl, genløs den, udfri mig for mine Fjenders Skyld!
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20 Du kender min Forhaanelse og min Skam og min Skændsel; alle mine Modstandere ere aabenbare for dig.
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21 Forhaanelse har brudt mit Hjerte, og jeg blev svag; og jeg ventede paa Medynk, men der var ingen, og paa Trøstere; men jeg fandt ikke nogen.
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22 Og de gave mig Galde at æde og Eddike at drikke i min Tørst.
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23 Deres Bord blive foran dem til en Strikke og til en Snare, naar de ere trygge.
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24 Lad deres Øjne formørkes, at de ikke se, og lad deres Lænder altid rave!
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25 Udøs din Harme over dem, og lad din brændende Vrede gribe dem!
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26 Deres Bolig vorde øde; ingen være, som bor i deres Telte.
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27 Thi de forfølge den, som du har slaget, og de fortælle om deres Pine, som du har saaret.
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28 Læg Skyld til deres Skyld, og lad dem ikke komme til din Retfærdighed!
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29 Lad dem udslettes af de levendes Bog, og lad dem ikke opskrives med de retfærdige!
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30 Dog, jeg er elendig og har Smerte; Gud! lad din Frelse ophøje mig.
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31 Jeg vil love Guds Navn med Sang, og jeg vil storlig ære ham med Taksigelse.
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32 Og det skal bedre behage Herren end en ung Okse med Horn og Klove.
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33 De sagtmodige have set det, de skulle glæde sig; I, som søge Gud — og eders Hjerte leve op!
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34 Thi Herren hører de fattige og foragter ikke sin bundne.
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35 Himmel og Jord skulle love ham, Havet og alt det, som vrimler derudi!
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36 Thi Gud skal frelse Zion og bygge Judas Stæder, og man skal bo der og eje det. Og hans Tjeneres Sæd skal arve det, og de, som elskede hans Navn, skulle bo derudi.
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
