Salme 66
1 Til Sangmesteren; en Psalmesang. Raaber med Glæde for Gud al Jorden!
Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.
2 Synger Psalmer til hans Navns Ære; giver ham Ære til hans Pris.
Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.
3 Siger til Gud: Hvor forfærdelige ere dine Gerninger! for din store Magts Skyld skulle dine Fjender smigre for dig.
Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.
4 Al Jorden skal tilbede dig og lovsynge dig; de skulle lovsynge dit Navn. (Sela)
Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. (Sélah)
5 Gaar hen og ser Guds Værk; han er forfærdelig i Gerning imod Menneskens Børn.
Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.
6 Han omvendte Havet til det tørre, de gik til Fods over Floden; der glædede vi os i ham.
Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.
7 Han hersker med sin Magt evindelig, hans Øjne vare paa Hedningerne; de genstridige ophøje sig ikke. (Sela)
Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. (Sélah)
8 I Folkefærd! lover vor Gud og lader Røsten høres til hans Pris!
Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.
9 Han holder vor Sjæl i Live og lader ikke vor Fod snuble.
Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.
10 Thi du har prøvet os, o Gud! du har lutret os, ligesom Sølv bliver lutret.
Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.
11 Du har ført os i Garnet, du lagde et Tryk paa vore Lænder.
Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,
12 Du lod Mennesker fare over vort Hoved; vi ere komne i Ild og i Vand, men du udførte os til at vederkvæges.
Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.
13 Jeg vil gaa ind i dit Hus med Brændofre, jeg vil betale dig mine Løfter,
A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,
14 dem, som mine Læber oplode sig med, og min Mund talte, da jeg var i Angest.
Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.
15 Jeg vil ofre dig Brændoffer af fedt Kvæg og Duften af Vædre; jeg vil tillave Øksne og Bukke. (Sela)
Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. (Sélah)
16 Kommer hid, hører til, alle 1, som frygte Gud, saa vil jeg fortælle, hvad han har gjort ved min Sjæl.
Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.
17 Til ham raabte jeg med min Mund, og hans Pris kom paa min Tunge.
Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.
18 Dersom jeg havde set Uret i mit Hjerte, da vilde Herren ikke have hørt mig.
Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.
19 Dog har Gud hørt; han gav Agt paa min Bøns Røst.
Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.
20 Lovet være Gud, som ikke forskød min Bøn eller vendte sin Miskundhed fra mig!
Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.
