Salme 64

1 Til Sangmesteren; en Psalme af David.

Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

2 Gud! hør min Røst i min Klage, bevar mit Liv fra Fjendens frygtelige Magt.

Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

3 Skjul mig for de ondes lønlige Raad, for deres Forsamling, som gøre Uret,

Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

4 som skærpe deres Tunge som et Sværd; de skyde deres Pil, det bitre Ord,

Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

5 for i Skjul at skyde den retsindige; hastelig skyde de paa ham og frygte ikke.

Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

6 De styrke sig i deres onde Handel, de fortælle, hvorledes de ville skjule Snarer; de sige: Hvo kan se dem?

Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

7 De udtænke Misgerninger, de fuldkomme, hvad de nøje udtænke: Ja, enhvers Inderste og Hjerte er et Dyb.

Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

8 Men Gud skyder paa dem; Pilen kommer hastigt, den bliver deres Saar.

A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

9 Og de skulle falde for deres Tunges Skyld; hver, som ser paa dem, skal fly langt bort.

I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

10 Og alle Mennesker skulle frygte og forkynde Guds Gerning og forstaa, at det er hans Værk. Den retfærdige skal glædes i Herren og forlade sig paa ham; og alle oprigtige i Hjertet skulle prise sig lykkelige.

Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.