Salme 55

1 Til Sangmesteren; med Strengeleg; en Undervisning af David. Gud! vend Øren til min Bøn og skjul dig ikke for min ydmyge Begæring.

Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

2 Giv Agt paa mig og bønhør mig; jeg vil overlade mig til min Klage og hyle

Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

3 over Fjendens Røst, over den ugudeliges Undertrykkelse; thi de vælte Uret paa mig og hade mig i Vrede.

A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

4 Mit Hjerte er bange inden i mig, og Dødens Rædsler ere faldne paa mig.

Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

5 Frygt og Bæven kom over mig, og Gru lægger sig over mig.

Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

6 Og jeg sagde: Gid jeg havde Vinger som en Due, da vilde jeg flyve bort og fæste Bo.

I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

7 Se, jeg vilde flygte langt bort; jeg vilde blive Natten over i Ørken. (Sela)

Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)

8 Jeg vilde haste til et Tilflugtssted for mig, fra Hvirvelvinden og Stormen.

Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

9 Herre! opslug dem, gør deres Tunger uens; thi jeg har set Vold og Trætte i Staden.

Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

10 Dag og Nat omringe de den paa dens Mure, og Uret og Møje er inden i den.

Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

11 Ondskab hersker inden i den, og Bedrageri og Svig vige ikke fra dens Gade.

Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

12 Thi det er ikke en Fjende, som forhaaner mig, ellers maatte jeg bære det; det er ikke min Avindsmand, som gør sig stor over mig, ellers kunde jeg skjule mig for ham;

Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

13 men det er dig, et Menneske, som var min Jævnlige, min Ven og min Kynding,

Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

14 vi, som venligt holdt Raad sammen, som vandrede i Guds Hus iblandt Skaren.

Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

15 Døden føre Forglemmelse over dem! lad dem fare levende ned i Dødsriget; thi der er Ondskab i deres Boliger, i deres Inderste. (Sheol h7585)

Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)

16 Jeg vil raabe til Gud, og Herren skal frelse mig.

Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

17 Jeg vil klage og hyle Aften og Morgen og Middag, og han vil høre min Røst.

U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

18 Han har forløst min Sjæl i Fred fra Striden imod mig; thi de vare i Mængde mig imod.

Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

19 Gud skal høre og svare dem, han, der bliver evindelig (Sela) efterdi der ingen Forandring er hos dem, og de ikke frygte Gud.

Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

20 Han har lagt Haand paa dem, som havde Fred med ham; han har vanhelliget sin Pagt.

Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

21 Hans Munds Ord ere glatte som Smør; men der er Strid i hans Hjerte; hans Ord ere blødere end Olie, og dog ere de dragne Sværd.

Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

22 Kast din Sag paa Herren, og han skal forsørge dig; han skal ikke evindelig tilstede, at den retfærdige rokkes.

Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

23 Men du, Gud! du skal støde dem ned i Gravens Dyb; blodgerrige og falske Mænd skulle ikke naa deres Dages halve Tal; men jeg vil forlade mig paa dig.

Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.