Salme 50

1 En Psalme af Asaf. Den Almægtige, Gud Herren har talt og kaldet ad Jorden, fra Solens Opgang indtil dens Nedgang.

Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

2 Fra Zion, Skønhedens Krone, aabenbarede Gud sig herligt.

Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

3 Vor Gud skal komme og ikke tie; en Ild for hans Ansigt skal fortære, og omkring ham stormer det saare.

Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

4 Han kalder ad Himmelen oventil og ad Jorden for at dømme sit Folk.

Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

5 „Samler mig mine hellige, som have sluttet Pagt med mig ved Offer‟.

Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

6 Og Himlene kundgjorde hans Retfærdighed; thi Gud, han er Dommer. (Sela)

I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)

7 Hør, mit Folk, og jeg vil tale; Israel! og jeg vil vidne imod dig; jeg er Gud, din Gud.

Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

8 Jeg vil ikke gaa i Rette med dig for dine Slagtofre og for dine Brændofre, som ere altid for mig.

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

9 Jeg vil ikke tage en Okse af dit Hus, ej heller Bukke af dine Stalde.

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

10 Thi alle Dyrene i Skoven høre mig til, Dyrene paa Bjergene i Tusindtal.

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

11 Jeg kender alle Fuglene paa Bjergene, og hvad der vrimler paa Marken, er hos mig.

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

12 Dersom jeg hungrede, vilde jeg ikke sige dig det; thi Jorderige hører mig til og dets Fylde.

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

13 Skulde jeg vel æde Oksers Kød eller drikke Bukkes Blod?

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

14 Offer Gud Taksigelse og betal den Højeste dine Løfter!

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

15 Og kald paa mig paa Nødens Dag; jeg vil udfri dig, og du skal ære mig.

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

16 Men til den ugudelige siger Gud: Hvad kommer det dig ved at tale om mine Skikke og at tage min Pagt i din Mund,

Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

17 da du dog hader Tugt og kaster mine Ord bag dig?

Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

18 Dersom du ser en Tyv, da er du Ven med ham, og med Horkarle er din Del.

Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

19 Du skikker din Mund til ondt, og med din Tunge digter du Svig.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

20 Du sidder og taler imod din Broder, du sætter Klik paa din Moders Søn.

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

21 Disse Ting har du gjort, og jeg har tiet; du har tænkt, at jeg vel var som du; men jeg vil straffe dig og stille det frem for dine Øjne.

To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

22 Forstaar dog dette, I, som have glemt Gud! at jeg ikke skal rive bort, og der ingen er, som frier.

Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

23 Den, som ofrer Taksigelse, han ærer mig, og den, som agter paa Vejen, ham vil jeg lade se Guds Frelse.

Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.