Salme 44

1 Til Sangmesteren; af Koras Børn; en Undervisning.

Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

2 Gud! vi have hørt det med vore Øren, vore Fædre have fortalt os det, den Gerning du gjorde i deres Dage, i fordums Dage.

Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

3 Du fordrev Hedningerne ved din Haand, men dem plantede du; du handlede ilde med Folkene, men dem udbredte du.

Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

4 Thi ikke ved deres Sværd indtoge de Landet, og deres Arm hjalp dem ikke, men din højre Haand og din Arm og dit Ansigts Lys, fordi du havde Behagelighed til dem.

Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

5 Gud! du, ja, du er min Konge; befal Jakobs Frelse at komme!

V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

6 Ved dig ville vi nedstøde vore Fjender; i dit Navn ville vi nedtræde dem, som staa op imod os.

Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

7 Thi jeg forlader mig ikke paa min Bue, og mit Sværd kan ikke frelse mig.

Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

8 Men du har frelst os fra vore Fjender, og du har beskæmmet dem, som os hadede.

A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)

9 Vi prise Gud den ganske Dag, og vi takke dit Navn evindelig. (Sela)

Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

10 Alligevel har du forkastet os og ladet os beskæmmes og vil ikke drage ud med vore Hære.

Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

11 Du lader os vige tilbage for Modstanderen, og de, som os hade, have gjort sig Bytte.

Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

12 Du giver os hen som Faar til at fortæres og har spredt os iblandt Hedningerne.

Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

13 Du sælger dit Folk, og det for intet, og du fik ingen stor Pris for dem.

Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

14 Du gør os til Skændsel for vore Naboer, til Spot og Haan for dem, som ere trindt omkring os.

Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

15 Du gør os til et Ordsprog iblandt Hedningerne, saa man ryster Hovedet over os iblandt Folkene.

Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

16 Min Forsmædelse er den ganske Dag for mig, og Bluelse har bedækket mit Ansigt

A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

17 for hans Røsts Skyld, som bespotter og forhaaner, for Fjendens og den hævngerriges Skyld.

Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

18 Alt dette er kommet over os, dog have vi ikke glemt dig, og vi have ikke handlet falskelig imod din Pagt.

Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

19 Vort Hjerte vendte sig ikke bort, og vor Gang bøjede ikke af fra din Vej,

Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

20 saa at du skulde knuse os i Dragers Bo og skjule os med Dødens Skygge.

Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

21 Dersom vi havde glemt vor Guds Navn og udbredt vore Hænder til en fremmed Gud,

Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

22 skulde Gud da ikke udfinde det? efterdi han kender Hjertets skjulte Tanker.

Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

23 Men vi blive ihjelslagne for din Skyld den ganske Dag, vi ere regnede som Slagtefaar.

Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

24 Vaagn op, hvorfor vil du sove, Herre? Vaagn op, forkast os ikke evindelig!

I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

25 Hvorfor vil du skjule dit Ansigt, glemme vor Elendighed og vor Trængsel?

Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.

26 Thi vor Sjæl er nedbøjet i Støvet, vor Krop hænger ved Jorden. Rejs dig til vor Hjælp og forløs os for din Miskundheds Skyld!

Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.