Salme 26

1 Af David. Herre! skaf mig Ret, thi jeg har vandret i min Uskyldighed; og jeg forlader mig paa Herren, jeg skal ikke snuble.

Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.

2 Prøv mig, Herre! og forsøg mig, lutre mine Nyrer og mit Hjerte;

Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.

3 thi din Miskundhed er for mine Øjne, og jeg vandrer i din Sandhed.

Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.

4 Jeg sidder ikke hos falske Folk og kommer ikke hos underfundige.

S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.

5 Jeg hader de ondes Forsamling og sidder ikke hos de ugudelige.

V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.

6 Jeg tor mine Hænder i Uskyldighed og holder mig omkring dit Alter, Herre!

Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,

7 for at lade mig høre med Taksigelses Røst og for at fortælle alle dine underfulde Gerninger.

Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.

8 Herre! jeg elsker dit Hus's Bolig og din Æres Tabernakels Sted.

Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.

9 Bortryk ikke min Sjæl med Syndere, eller mit Liv med blodgerrige Folk,

Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,

10 i hvis Hænder der er Skændsel, og hvis højre Haand er fuld af Skænk.

V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.

11 Men jeg vil vandre i min Uskyldighed; forløs mig og vær mig naadig!

Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.

12 Min Fod staar paa det jævne; i Forsamlinger vil jeg love Herren.

Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.