Salme 25
1 En Psalme af David. Til dig, Herre! opløfter jeg min Sjæl.
Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
2 Jeg forlader mig paa dig, min Gud! lad mig ikke beskæmmes, at mine Fjender ikke skulle fryde sig over mig.
Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
3 Ja, ingen, som bier efter dig, skal beskæmmes; beskæmmes skulle de, som handle troløst uden Aarsag.
A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
4 Herre! lad mig kende dine Veje, lær mig dine Stier.
Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
5 Gør, at jeg gaar frem i din Sandhed, og lær mig den; thi du er min Frelses Gud, jeg bier efter dig den ganske Dag.
Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
6 Herre! kom din Barmhjertighed og din Miskundhed i Hu; thi de have været fra Evighed.
Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
7 Kom ikke mine Ungdoms Synder eller mine Overtrædelser i Hu; men kom du mig i Hu efter din Miskundhed for din Godheds Skyld, Herre!
Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
8 Herren er god og oprigtig, derfor underviser han Syndere om Vejen.
Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
9 Han skal gøre, at de ydmygede komme til Ret, og han skal lære de ydmygede sin Vej.
Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
10 Alle Herrens Stier ere Miskundhed og Sandhed for dem, som bevare hans Pagt og hans Vidnesbyrd.
Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
11 For dit Navns Skyld, Herre, forlad mig dog min Misgerning; thi den er stor.
Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
12 Hvo er den Mand, som frygter Herren? han skal undervise ham om den Vej, som han skal udvælge.
Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
13 Hans Sjæl skal bo i Lyksalighed, og hans Sæd skal arve Landet.
Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
14 Herrens Omgang er med dem, som frygte ham, og hans Pagt er med dem, til at lade dem kende den.
Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
15 Mine Øjne ere stedse til Herren; thi han skal drage mine Fødder ud af Garnet.
Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
16 Vend dit Ansigt til mig og vær mig naadig; thi jeg er enlig og elendig.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
17 Mit Hjertes Ængstelser have vidt udbredt sig; før mig ud af mine Trængsler!
Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
18 Se hen til min Elendighed og min Møje, og forlad mig alle mine Synder!
Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
19 Se hen til mine Fjender, thi de ere mange; og de hade mig med uretfærdigt Had.
Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
20 Bevar min Sjæl og red mig, at jeg ikke beskæmmes, thi jeg tror paa dig.
Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
21 Lad Retsindighed og Oprigtighed bevare mig; thi jeg bier efter dig.
Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
22 Forløs, o Gud, Israel af al dets Nød!
Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
