Salme 22
1 Til Sangmesteren; til „Morgenrødens Hind‟; en Psalme af David.
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 Min Gud, min Gud! hvorfor har du forladt mig, du er fjern fra min Frelse, fra mit Klageskrig.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 Min Gud! jeg raaber om Dagen, og du svarer ikke; og om Natten, og jeg kan ikke være stille.
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 Men du er hellig, du, som bor iblandt Israels Lovsange!
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 Vore Fædre forlode sig paa dig; de forlode sig paa dig, og du friede dem.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 Til dig raabte de og frelstes; de forlode sig paa dig, og bleve ikke beskæmmede.
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 Men jeg er en Orm og ikke en Mand, Menneskens Spot og Folks Foragt.
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 Alle de, som se mig, spotte mig; de vrænge Mund, de ryste med Hovedet:
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 „Vælt det paa Herren, han befri ham; han redde ham, efterdi han har Lyst til ham‟!
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 Du er dog den, som drog mig af Moders Liv, du lod mig hvile trygt ved min Moders Bryster.
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 Paa dig er jeg kastet fra Moders Liv af; du er min Gud fra min Moders Skød.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 Vær ikke langt fra mig, thi Angest er nær; thi der er ingen Hjælper.
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 Mange Øksne have omgivet mig; Basans Tyre have omringet mig.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 De oplode deres Gab imod mig som en Løve, der river og brøler.
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 Jeg er udøst som Vand, og alle mine Ben adskille sig; mit Hjerte er som Voks, det smelter midt i mit Liv.
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 Min Kraft er tørret som et Potteskaar, min Tunge hænger ved mine Gummer, og du lægger mig ned i Dødens Støv.
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 Thi Hunde have omgivet mig; de ondes Hob har omringet mig; de have gennemboret mine Hænder og mine Fødder.
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 Jeg kan tælle alle mine Ben; de se til, de se paa mig.
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 De dele mine Klæder imellem sig og kaste Lod om mit Klædebon.
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 Men du, Herre, vær ikke langt borte! min Styrke, skynd dig at hjælpe mig!
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 Red min Sjæl fra Sværdet, min eneste fra Hundes Vold!
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 Frels mig fra Løvens Gab og fra Enhjørningens Horn! Du har bønhørt mig.
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 Jeg vil forkynde dit Navn for mine Brødre, midt i Forsamlingen vil jeg love dig.
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 I, som frygte Herren, lover ham! al Jakobs Sæd, ærer ham! og bæver for ham, al Israels Sæd!
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 Thi han har ikke foragtet og ej havt Vederstyggelighed for den elendiges Elendighed og ikke skjult sit Ansigt for ham; men der han raabte til ham, hørte han det.
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 Fra dig begynder min Lovsang i en stor Forsamling; jeg vil betale mine Løfter i Paasyn af dem, som frygte ham.
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 De sagtmodige skulle æde og mættes, Herren skal prises af dem, som søge ham; eders Hjerter leve altid!
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 Alle Verdens Ender skulle komme det i Hu og omvende sig til Herren; og alle Hedningernes Slægter skulle tilbede for dit Ansigt.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 Thi Riget hører Herren til, og han hersker over Hedningerne.
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 Alle mægtige paa Jorden skulle æde og tilbede; for ham skulle alle de bøje sig, som sank i Muld, og den, som ikke kunde holde sin Sjæl i Live.
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31 Efterkommerne skulle tjene ham; der skal fortælles om Herren til Efterslægten. De skulle komme og forkynde hans Retfærdighed for det Folk, som bliver født; thi han har gjort det.
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
