Salme 19

1 Til Sangmesteren; en Psalme af David.

Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.

2 Himlene fortælle Guds Ære, og den udstrakte Befæstning forkynder hans Hænders Gerning.

Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.

3 En Dag udgyder sin Tale til den anden, og en Nat kundgør den anden Vidskab.

Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.

4 Der er ingen Tale og ej Ord, med hvilke deres Røst ej er hørt.

Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.

5 Deres Maalesnor er udgangen over al Jorden og deres Ord til Jorderiges Ende, han satte et Telt for Solen paa dem.

Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.

6 Og den gaar ud som en Brudgom af sit Brudekammer; den glæder sig som en Helt ved at løbe sin Bane.

Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.

7 Dens Udgang er fra Himmelens ene Ende, og dens Omgang indtil dens anden Ende, og intet er dækket for dens Hede.

Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.

8 Herrens Lov er fuldkommen, den vederkvæger Sjælen; Herrens Vidnesbyrd er trofast, det gør den vankundige viis.

Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.

9 Herrens Befalinger ere rette, de glæde Hjertet; Herrens Bud er rent, det oplyser Øjnene.

Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.

10 Herrens Frygt er ren, den bestaar evindelig; Herrens Domme ere Sandhed, de ere alle sammen retfærdige.

Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.

11 De ere kosteligere end Guld, ja, end meget fint Guld, og sødere end Honning og Honningkage.

Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.

12 Ogsaa din Tjener bliver paamindet ved dem; naar man holder dem, da er der stor Løn.

Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.

13 Hvo mærker Vildfarelserne? rens du mig fra lønlig Brøst!

I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.

14 Hold og din Tjener borte fra de hovmodige, at de ikke skulle herske over mig, da bliver jeg urokkelig og uden Skyld for store Overtrædelser. Lad min Munds Ord og mit Hjertes Betænkning være til Behag for dit Ansigt, Herre, min Klippe og min Genløser!

Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.