Salme 18
1 Til Sangmesteren; af David, Herrens Tjener, som talte Ordene af denne Sang for Herren paa den Dag, Herren havde friet ham fra alle hans Fjenders Haand og fra Sauls Haand.
Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
2 Og han sagde: Herre! jeg har dig hjertelig kær, min Styrke!
Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
3 Herren er min Klippe, min Befæstning og min Frelser; min Gud er min Klippe, paa hvem jeg forlader mig, mit Skjold og mit Frelsens Horn, min faste Borg.
Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
4 Jeg vil paakalde Herren, som bør loves, saa bliver jeg frelst fra mine Fjender.
Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. (Sheol h7585)
6 Helvedes Reb omgave mig; Dødens Snarer kom over mig. (questioned)
V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
7 Da jeg var i Angest, raabte jeg til Herren, ja, jeg raabte til min Gud; han hørte min Røst fra sit Tempel, og mit Raab til ham kom for hans Øren.
Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
8 Og Jorden bævede og rystede, og Bjergenes Grundvolde skælvede; og de bævede, thi han var vred.
Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
9 Der opgik Røg af hans Næse, og Ild af hans Mund fortærede; Gløder gnistrede ud af den.
Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
10 Og han bøjede Himmelen og for ned, og der var Mørkhed under hans Fødder.
A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
11 Og han for paa Keruben og drog frem, og han fløj paa Vejrets Vinger.
Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
12 Han satte Mørkhed til sit Skjul, til sit Paulun trindt omkring sig, mørke Vande og tykke Skyer.
Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
13 Fra Glansen foran ham fore hans Skyer frem, Hagel og Gløder.
I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
14 Og Herren tordnede i Himmelen, og den Højeste udgav sin Røst; der var Hagel og Gløder.
Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
15 Og han udskød sine Pile og adspredte dem, og han lod det lyne stærkt og forfærdede dem.
I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
16 Da saas Vandenes Leje, og Jordens Grundvolde blottedes ved din Trusel, Herre! ved din Næses Aandes Vejr.
Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
17 Han udrakte sin Haand fra det høje, han hentede mig, han drog mig op af de store Vande.
Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
18 Han friede mig fra min stærke Fjende og fra mine Avindsmænd; thi de vare mig for stærke.
Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
19 De overfaldt mig i min Modgangs Tid; men Herren var min Understøttelse.
Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
20 Og han førte mig ud i det frie; han frelste mig, thi han havde Lyst til mig.
Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
21 Herren vederlagde mig efter min Retfærdighed; han betalte mig efter mine Hænders Renhed.
Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
22 Thi jeg har bevaret Herrens Veje, og jeg er ikke funden skyldig for min Gud.
Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
23 Thi alle hans Domme ere for mig, og fra hans Skikke viger jeg ikke.
Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
24 Men jeg var oprigtig for ham og vogtede mig for min Synd.
Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
25 Og Herren betalte mig efter min Retfærdighed, efter mine Hænders Renhed for hans Øjne.
Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
26 Imod den fromme beviser du dig from; imod den oprigtige Mand viser du dig oprigtig;
K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
27 imod den rene viser du dig ren, og imod den forvendte viser du dig forvendt.
Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
28 Thi du frelser det elendige Folk, og du fornedrer de høje Øjne.
Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
29 Thi du bringer min Lampe til at lyse; Herren min Gud opklarer mit Mørke.
Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
30 Thi ved dig stormer jeg imod en Trop, og ved min Gud springer jeg over en Mur.
Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
31 Guds Vej er fuldkommen; Herrens Tale er lutret, han er alle dem et Skjold, som tro paa ham.
Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
32 Thi hvo er en Gud uden Herren? og hvo er en Klippe uden vor Gud?
Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
33 Den Gud, som omgjorder mig med Kraft og gør min Vej fuldkommen,
Èiní nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
34 han gør mine Fødder som Hindernes og lader mig staa fast paa mine Høje.
Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
35 Han vænner mine Hænder til Striden, og mine Arme spænde Kobberbuen.
Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
36 Og du giver mig din Frelses Skjold, og din højre Haand understøtter mig, og din Nedladelse gør mig stor.
Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
37 Du gør Rummet vidt under mig for mine Skridt, og mine Ankler vakle ikke.
Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
38 Jeg forfølger mine Fjender og naar dem og vender ikke tilbage, før jeg har udryddet dem.
Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
39 Jeg knuser dem, at de ikke kunne staa op; de faldt under mine Fødder.
Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
40 Og du har omgjordet mig med Kraft til Striden; du bøjede mine Modstandere under mig.
Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
41 Og du har drevet mig mine Fjender paa Flugt; mine Hadere udryddede jeg.
Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
42 De raabte, men der var ingen Frelser; til Herren, men han svarede dem ikke.
I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
43 Og jeg støder dem smaa som Støv for Vejret, som Dynd paa Gader fejer jeg dem bort.
Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
44 Du udfriede mig fra Folkenes Kiv, du satte mig til Hedningernes Hoved, et Folk, som jeg ikke kendte, de tjene mig.
Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
45 Da deres Øren hørte om mig, adløde de mig, den fremmedes Børn smigrede for mig.
Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
46 Den fremmedes Børn henvisne; de komme skælvende frem af deres Borge.
Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
47 Herren lever, højlovet er min Klippe og højt ophøjet min Frelses Gud,
Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
48 den Gud, som giver mig Hævn, og tvinger Folkene under mig.
Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
49 Du er den, som udfrier mig fra mine Fjender, du sætter mig i Sikkerhed for mine Modstandere, du redder mig fra Voldsmanden.
A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,
50 Derfor vil jeg bekende dig, Herre! iblandt Hedningerne og lovsynge dit Navn. Stor Frelse beviser han sin Konge og gør Miskundhed imod sin Salvede, imod, David og imod hans Sæd evindelig.
Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
