Salme 16
1 Af David; et „gyldent Smykke‟. Gud! bevar mig; thi jeg tror paa dig.
Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
2 Du sagde til Herren: Du er min Herre, jeg har intet Gode uden dig;
Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.
3 i Samfund med de hellige, som ere i Landet, og de herlige, til hvilke al min Lyst er.
Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.
4 Mange skulle deres Smerter blive, som haste efter en anden; jeg vil ikke udgyde deres Drikofre af Blod og ikke tage deres Navne paa mine Læber.
Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.
5 Herren er min Arvs Del og mit Bæger; du er den, som opholder min Lod.
Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.
6 Snorene faldt mig paa de liflige Steder, ja, en dejlig Arv tilfaldt mig.
Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.
7 Jeg vil love Herren, som gav mig Raad; ja, mine Nyrer paaminde mig om Nætterne.
Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.
8 Jeg har stedse sat Herren for mig; thi han er ved min højre Haand, jeg skal ikke rokkes.
Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.
9 Derfor glæder mit Hjerte sig, og min Ære fryder sig; ja, mit Kød skal bo tryggelig.
Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
10 Thi du vil ikke overlade min Sjæl til Dødsriget; du skal ikke lade din hellige se Forraadnelse. (Sheol h7585)
Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení. (Sheol h7585)
11 Du vil kundgøre mig Livets Sti; for dit Ansigt er Mættelse af Glæder, Livsaligheder ved din højre Haand evindelig.
Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.
